Kamil Krofta

prof. PhDr. Kamil Krofta
1. Čs. vyslanec ve Svatém stolci (Vatikánu)
Ve funkci: 22. březen 1920 – prosinec 1921
Nástupce	Václav Pallier
Čs. vyslanec v Rakousku
Ve funkci: 1922 – 1925
Předchůdce	Hanuš Peterka
Nástupce	Artur Pacák
Čs. vyslanec v Německu
Ve funkci: 1925 – 1927
Předchůdce	Vlastimil Tusar
Nástupce	František Chvalkovský
3. ministr zahraničí Československa
Ve funkci: 29. února 1936 – 22. září 1938
Předchůdce	Milan Hodža
Nástupce	František Chvalkovský
Stranická příslušnost
Členství	mladočeši ČsND nestraník
Narození	17. července 1876 Plzeň, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	16. srpna 1945 (ve věku 69 let) Vráž, Československo Československo
Národnost	česká
Choť	Štěpánka Kroftová rozená Tylová
Rodiče	Josef Krofta, Marie Kroftová rozená Svátková
Děti	Jiří Krofta, Jan Krofta
Příbuzní	Richard Krofta (bratr), Marie Hegnerová roz. Kroftová (sestra), Otakar Krofta (bratr),Josefa Schmiedová roz. Kroftová (sestra), Marie Charvátová roz. Kroftová (sestra), Anna Schüllerová roz. Kroftová (sestra)
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Profese	politik, diplomat, regionální historik, historik, učitel a vysokoškolský učitel
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy in memoriam (1992)
Commons	Kamil Krofta
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamil Krofta (17. července 1876 Plzeň^[1] – 16. srpna 1945 Vráž) byl český historik Gollovy školy, univerzitní profesor, československý politik a diplomat.

Kamil Krofta se narodil v rodině plzeňského advokáta a staročeského politika Josefa Krofty a jeho ženy Marie, rozené Svátkové.^[1] Byl třetím z deseti sourozenců. Jeho bratrem byl předseda správní rady Měštanského pivovaru v Plzni Richard Krofta.^[2] Vystudoval gymnázium v Plzni a v letech 1894–1896 studoval na filozofické fakultě Karlovo–Ferdinandovy univerzity v Praze. Poté studoval na Institut für Österreichische Geschichtsforschung ve Vídni. Doktorem filozofie byl promován v Praze v roce 1898.^[3] O rok později ukončil i vídeňská studia.

Po ukončení studií pobýval dva roky na stipendijním pobytu ve Vatikánu, kde připravoval k vydání bohemika – papežské listiny z let 1378–1404. Vynikající výsledky jeho práce byly referencí pro přijetí do pražského Zemského archivu, kde pracoval v období 1901–1911.

V roce 1904 byl jmenován dopisujícím členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění^[4] a v následujícím roce se habilitoval na pražské české univerzitě. Dne 11. listopadu 1911 byl Kamil Krofta na této univerzitě jmenován mimořádným profesorem rakouských dějin a 29. února 1912 opustil Zemský archiv, aby na univerzitu nastoupil.^[5]

V roce 1919 byl Kamil Krofta jmenován řádným profesorem československých dějin se zvláštním zřetelem ke Slovensku, ale již 22. března 1920^[6] se stal prvním vyslancem ČSR u Svatého stolce a ve funkci byl do prosince 1921^[7] (výrazně se zasloužil o uznání ČSR Svatým stolcem). V lednu 1922 se stal vyslancem ve Vídni, od roku 1925 v Berlíně. V roce 1927 se vrátil do Československa, kde byl zaměstnán na ministerstvu zahraničí jako šéf jeho presidia. Byl zástupcem tehdejšího ministra zahraničí Edvarda Beneše a v době jeho nepřítomnosti ministerstvo řídil. Stejně tak zastupoval ministra zahraničí (a současně předsedu vlády) Milana Hodžu poté, co byl Edvard Beneš v roce 1935 zvolen presidentem republiky. V červnu 1936 odešel do důchodu.^[8][9]

Po svém zvolení presidentem zprostil Edvard Beneš 29. února 1936 Milana Hodžu řízení ministerstva zahraničních věcí a Kamila Kroftu jmenoval ministrem.^[10] (Hodža se postu vzdal kvůli usmíření Republikánské strany československého venkova s prezidentem republiky.) Krofta byl Benešovým stoupencem, a tak Beneš nadále jeho prostřednictvím určoval základní směry československé zahraniční politiky.^[9]

Ministrem zahraničí byl Krofta i v době Mnichovské dohody, až do 22. září 1938; krátce po Benešově abdikaci z funkce odešel. Nadále se věnoval vědecké práci.

Od ledna 1943 byl spoluzakladatelem odbojové skupiny Přípravný revoluční národní výbor, jehož dalšími členy byli básník Jaroslav Kvapil a právník Emil Lány. Ve vojenské složce výboru působily zbytky Obrany národa s jejím posledním zemský velitelem generálem Zdeňkem Novákem. V létě 1944 byli všichni vedoucí činitelé Přípravného národního revolučního výboru uvězněni.^[11] Kamil Krofta byl po zatčení vězněn na Pankráci a poté v terezínské Malé pevnosti a spolu s dalšími diplomaty na zámečku Jenerálka. Propuštěn byl na začátku Pražského povstání, 5. května 1945, na příkaz nacistického pohlavára Karla Hermanna Franka, který chtěl v Protektorátu ustanovit přechodnou vládu, aby se zabránilo krveprolití. Krofta však účast v této vládě odmítl.^[12]

Uvítal ještě presidenta Beneše při jeho návratu do vlasti, zemřel krátce na to na následky věznění, v sanatoriu ve Vráži.^[13] Pohřben byl na hřbitově v Dýšině^[14].

Dne 9. října 1905 se v Ejpovicích oženil se Štěpánkou Tylovou (1881–1943), dcerou majitele místního mlýna.^[15] Pod vrchem Hradiště v Ejpovicích vlastnil vilu, jenž byla v padesátých letech 20. století zlikvidována při budování dolu na těžbu železné rudy.^[16] Manželé Kroftovi měli syny Jiřího (* 1904, Řím)^[17] a Jana.

Bydleli na nábřeží Legií čp. 729/31 Praha 5,^[17] Smíchov (v současnosti Janáčkovo nábřeží).^[18]

• 11. březen - 8. duben 1848. (1919) ^[19]
• Bílá hora
• Boj o mír a bezpečnost státu. (1934) – československá zahraniční politika v projevech ministra Dra Ed. Beneše, 1924 – 1933 ^[20]
• Čechové a Slováci před svým státním sjednocením
• Čechy do válek husitských. (1930) ^[21]
• Čtení o ústavních dějinách slovenských. (1924) ^[22]
• Dějinné základy naší samostatnosti. (1933) – projev na Staroměstském náměstí v Praze v předvečer 28. října 1933 ^[23]
• Dějiny československé. (1946) ^[24]
• Historia Fratrum a Rozmlouvání starého Čecha s mladým rytířem
• Chelčický a Jednota v XV. století. (1916) – nový otisk prací: Petr Chelčický a jeho učení, Jednota bratrská v XV. století, Nové spisy o Valdenských ^[25]
• Komenskij, kak zaveršitel gusitskoj tradiciji. (1946) ^[26]
• Kurie a církevní správa zemí českých v době předhusitské
• Listy z náboženských dějin českých
• Majestát Rudolfa II. (1909) ^[27]
• Malé dějiny československé. (1947) ^[28]
• Masarykova politická demokracie. (1935) ^[29]
• Mistr Jan Hus. (1908) – přednáška proslovená ve Vysokém Mýtě dne 4. července 1908 ^[30]
• Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia. (1903) ^[31]
• Naše minulost a přítomnost. (1936) ^[32]
• Naše staré legendy a začátky našeho duchovního života. (1947) ^[33]
• Nesmrtelný národ. (1940) – od Bílé hory k Palackému (Snaha o zvýšení sebevědomí českého národa; výtisk zaslal Krofta Aloisi Eliášovi s osobním dopisem)^{[8] [34]}
• Němci v Československém státě. (1937) ^[35]
• Politická postava Karla Kramáře. (1930) ^[36]
• Přehled dějin selského stavu v Čechách a na Moravě
• Řím a Čechy před hnutím husitským. (1906) ^[37]
• Sborník prací historických. (1906) ^[38]
• Sněmy české od léta 1526 až po naši dobu. (1910) ^[39]
• Společnost národů v mezinárodní politice. (1936) ^[40]
• Die Tschechoslovakei und die Kleine Entente in der heutigen europäischen Politik. (1937) – Exposé des Aussenministers : Vorgetragen am 21. Mai 1937 in den Aussenausschüssen des Abgeordnetenhauses und des Senates der Nationalversammlung ^[41]
• Výchova k státnosti. (1935) – výchova k brannosti, výchova politická, propaganda státu ^[42]
• Z dob naší první republiky. (1939) ^[43]
• Začátky české berně (1931) ^[44]
• Žižka a husitská revoluce. (1936) ^[45]

• V roce 1992 byl Kamil Krofta vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy in memoriam.^[46]
• Ulice Kroftova je v Praze 5,^{[p 1]} Brně–Žabovřeskách a v Opavě

• BARTOŠ, František Michálek. Kamil Krofta. 1. vyd. Praha: Orbis, 1946. 37 s.
• DEJMEK, Jindřich. Historik v čele diplomacie: Kamil Krofta: studie z dějin československé zahraniční politiky v letech 1936-1938. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1998. 397 s. ISBN 80-7184-593-0.
• FORST, Vladimír ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 2/II. Praha: Academia, 1993. 1377 s. ISBN 80-200-0345-2. S. 983–985. 
• GLÜCKLICH, Julius. Kamil Krofta. Vyd. 1. V Praze: Česká akademie věd a umění, 1947. 70 s.
• HONAJZER, Jiří (1995): Vznik a rozpad vládních koalic v Československu v letech 1918–1938. Praha: Orbis.
• KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 
• MORÁVKOVÁ, Naděžda. Plzeňan Kamil Krofta. Plzeň: Koniáš, 2016. 359 s. ISBN 978-80-86948-25-6.
• ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 179

• Autor Kamil Krofta ve Wikizdrojích
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kamil Krofta na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kamil Krofta
• Seznam prací Kamila Krofty a o Kamilu Kroftovi v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Digitalizovaná díla Kamila Krofty v České digitální knihovně
• Kamil Krofta v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Prof. PhDr. Kamil Krofta [online]. vlada.cz [cit. 2013-09-14]. Dostupné online. 
• Kamil Krofta: Tradice 28. října – záznam rozhlasové přednášky prof. Kamila Krofty z roku 1936