Karen Wetterhahn (16. října 1948, Lyme, New Hampshire, USA – 8. června 1997, Plattsburgh, New York) byla americká profesorka chemie na Dartmouthské univerzitě v New Hampshire, která se specializovala na toxické kovy. Zemřela ve věku 48 let, v důsledku náhodného vystavení organické sloučenině dimethylrtuť (Hg(CH₃)₂). Ochranné rukavice používané v době incidentu neposkytovaly dostatečnou ochranu a působení pouhých několika kapek chemikálie absorbované přes rukavice se po necelém roce ukázalo jako smrtelné.^[1]

Karen Wetterhahn se narodila v Plattsburghu ve státě New York. Měla tituly z Univerzity St. Lawrence a z Kolumbijské univerzity. Nastoupila na Dartmouthskou fakultu v roce 1976 a publikovala více než 85 výzkumných prací. V roce 1990 pomohla založit na univerzitě projekt Ženy ve vědě (Women in Science Project, WISP), který pomohl zvýšit podíl žen mezi studenty přírodních věd na univerzitě z 13 na 25 % a stal se celostátním vzorem.^[2][3]

Dne 14. srpna 1996 Karen Wetterhahn studovala, jak ionty rtuti reagují s DNA proteiny za použití dimethylrtuti jako standardního referenčního materiálu pro měření nukleární magnetické rezonance ¹⁹⁹Hg. Zkoumala toxické vlastnosti také jiných vysoce toxických těžkých kovů, jako třeba kadmia.^[1]

Wetterhahn si vybavovala, že rozlila jednu nebo dvě kapky dimethylrtuti ze špičky pipety na svou latexovou rukavici.^[4] Nevěřila, že je v bezprostředním nebezpečí, protože dodržela všechna doporučená opatření.^[5] Nicméně testy později ukázaly, že dimethylrtuť může ve skutečnosti rychle pronikat různými druhy latexových rukavic do kůže během asi 15 sekund.^[1] Expozice byla později potvrzena analýzou vlasů, jež ukázala dramatický nárůst hladiny rtuti 17 dnů po nehodě, s vrcholem po 39 dnech.^[4]

Přibližně tři měsíce po nehodě Wetterhahn začala pociťovat krátké záchvaty břišní nevolnosti a zaznamenala výrazný úbytek na váze. Charakteristické neurologické příznaky otravy rtutí, včetně ztráty rovnováhy a nezřetelné řeči, se objevily v lednu 1997, pět měsíců po nehodě.^[4] V té době testy prokázaly, že se jedná o těžkou otravou rtutí.^[3][5] Byla přijata do nemocnice, kde se zjistilo, že jednorázová expozice chemikálii zvýšila hladinu rtuti v krvi na 4000 mikrogramů/litr, tedy osmdesátinásobek limitu toxicity. Obsah rtuti v moči stoupl na 234 μg/litr. Normální rozmezí je od 1 do 5 a toxická hladina je > 50 μg/l.^[4]

I přes intenzivní chelatační léčbu se stav Karen Wetterhahn rychle zhoršoval. Tři týdny po tom, co se objevily první neurologické symptomy, upadla do vegetativního stavu, který se střídal s obdobími extrémní agitovanosti. Wetterhahn byla odpojena od podpory života a zemřela dne 8. června 1997, necelý rok od původního kontaktu s chemikálií.^[6][4]

Jsou známy i předchozí doložené případy úmrtí v důsledku otravy dimethylrtutí. V roce 1865 zemřeli angličtí laboranti několik týdnů poté, co poprvé syntetizovali dimethylrtuť. V Československu trpěl v roce 1972 28letý chemik po syntéze 6 kg této sloučeniny stejnými příznaky jako Karen Wetterhahn.

Celé oddělení na Darthmoutu, ale také regulační agentury šokovalo, jak došlo k expozici, když Wetterhahn dodržovala veškerá v té době známá bezpečnostní opatření. Ta zahrnovala použití latexových rukavic, digestoře a dodržování standardních bezpečnostních postupů. Po její otravě rtutí testovali její kolegové různé ochranné rukavice proti dimethylrtuti a zjistili, že malá nepolární molekula pronikne téměř všemi během několika sekund. To bylo mnohem rychleji, než se očekávalo.^[1][4] Nyní se doporučuje nosit při manipulaci s dimethylrtutí a jinými podobně nebezpečnými látkami vysoce odolné, flexibilní, plastovo-laminátové rukavice. Pro zvýšenou ochranu lze použít kombinaci laminátových a neoprenových rukavic.^[7] V té době byla dimethylrtuť běžný kalibrační standard, protože má určité výhody oproti jiným alternativám, které existovaly.^[8] V důsledku této nehody se změnila bezpečnostní opatření a od použití dimethylrtuti se upouští.^[9][7]

Dartmouthská univerzita od té doby vytvořila ocenění pojmenované po Karen Wetterhahn, které má podpořit ostatní ženy, aby usilovaly o kariéru ve vědě. Jedná se o roční stipendium udělované výjimečně studentovi postgraduálního studia chemie, který do dvou let získá doktorát. Kdykoliv je to možné, přednost při udělování ocenění je dána ženě.^[10] Národní institut věd o životním prostředí rovněž každoročně uděluje na počest Karen Wetterhahn cenu pro postgraduálního studenta nebo postdoktoranda (Karen Wetterhahn Memorial Award).^[11]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karen Wetterhahn na anglické Wikipedii.