|
Kazimierz Brodziński
Kazimierz Brodziński (3. srpna 1791, Królówka u Bochni – 10. října 1835, Drážďany) byl polský básník, redaktor, překladatel a literární teoretik, který svým uměleckým dílem i teoretickými výklady razil cestu romantismu v polské literatuře.[1] Život   Pocházel z rodiny zchudlého šlechtice. Vyrůstal v lidovém prostředí a díky svému staršímu bratrovi, básníkovi Andrzejovi Brodzińskému, se začal zajímat o literaturu. Studoval v Tarnově a Krakově a pak v letech 1809–1813 sloužil ve vojsku Varšavského knížectví (nakonec získal hodnost nadporučíka). V bitvě u Lipska byl zraněn a padl do pruského zajetí. Po návratu do vlasti žil od roku 1814 ve Varšavě a pracoval jako úředník v městské správě. Roku 1815 vstoupil do zednářské lóže. Od roku 1816 spolupracoval s vědeckým a literárním měsíčníkem Pamiętnik Warszawski, kde publikoval své odborné práce o literatuře. Rovněž se věnoval překladům, zejména z němčiny a angličtiny. Od roku 1818 působil jako učitel literatury na různých stupních škol a po získání doktorátu z filosofie přednášel od roku 1822 na Varšavské univerzitě estetiku, stylistiku a dějiny literatury. Roku 1823 se stal členem Varšavské učené společnosti.[2][3] V letech 1824–1825 cestoval po Evropě a při pobytu v Čechách (léčil se v Karlových Varech) se seznámil s českými obrozenci Františkem Ladislavem Čelakovským a Václavem Hankou, s nimiž jej spojovalo slavjanofilství a zájem o lidovou píseň a ohlasovou poezii. V tomto duchu také vytvářel vlastní básně. Během polského povstání z let 1830–1831 byl editorem povstaleckých novin Kurier Polski a Nowa Polska a pracoval jako generální inspektor škol. Po pádu povstání byl propuštěn ze svých funkcí a žil v Krakově. Roku 1834 se vrátil do Varšavy a do roku 1835 redigoval časopis Magazyn powszechny. Ke konci života se přiklonil k mesianismu, založenému na přesvědčení, že po neúspěšném povstání je osud polského národa vykoupením pro svobodu jiných slovanských národů.[2][4] Brodzińského poezie vychází z preromantismu, ale samotný autor byl propagátorem romantismu v polské literatuře. Podle jeho názoru má poezie být idylická, prostá, uměřená a vlastenecká a má vystihovat národního ducha. Za útvar, který splňuje tato kritéria a který vystihuje jeho názory na národní literaturu, považoval selanku z prostředí venkovského života. Podporu svých názorů hledal zejména v esejích Johanna Gottfrieda Herdera.[1] Ve svých teoretických pracích se snažil o kompromis mezi skupinami polských romantiků a stoupenců klasicismu. Do literární vědy vnesl srovnávací metodu, namísto pouhé biografie a bibliografie.[2] Zemřel roku 1835 v Drážďanech při návratu z léčebného pobytu v Karlových Varech a je pochován na drážďanském Starém katolickém hřbitově.[5] BibliografieVlastní práce (výběr)
Překlady (výběr)
Hudební adaptace
Česká vydání
OdkazyReference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||
