Klokan hnědý

Klokan hnědý
	Klokan hnědý
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; zranitelný
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	dvojitozubci (Diprotodontia);
Čeleď	klokanovití (Macropodidae);
Rod	klokan (Dendrolagus);
Binomické jméno
	Dendrolagus inustus; Müller, 1840
	Areál rozšíření Areál rozšíření
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klokan hnědý (Dendrolagus inustus) je vačnatec z čeledi klokanovití (Macropodidae) a rodu tzv. stromových klokanů – Dendrolagus.

Systematika

Klokan hnědý představuje společně s klokanem medvědím (D. ursinus) jednoho z prvních objevených stromových klokanů. Jejich objeviteli se na konci 20. let 19. století stali přírodovědci z plachetnice Triton, jejichž úkolem bylo získat přírodovědné vzorky z nizozemských kolonií v jihovýchodní Asii. První exemplář klokana hnědého, mezi místními známého jako „wakera“, byl odchycen v oblasti Lobo v dnešní provincii Západní Papua.^[2] Vědecký popis nově objeveného druhu zhotovil roku 1840 německý přírodovdec Salomon Müller, jeden ze členů posádky na Tritonu. Jím zvolené binomické jméno Dendrolagus inustus zůstává platné dodnes.^[3]

Klokan hnědý vytváří celkem dva poddruhy, s následujícím areálem výskytu na Nové Guineji:^[4]^[5]

Dendrolagus inustus finschi Matschie, 1916 – poloostrovy Ptačí hlava a Fak Fak; dále přidružené ostrovy Yapen, Waigeo aj.
Dendrolagus inustus inustus Müller, 1840 – severní pobřeží Nové Guineje

Z evolučního hlediska představuje klokan hnědý sesterský druh vůči všem ostatním novoguinejským stromovým klokanům, po kladu zahrnujícím dva australské druhy (Dendrolagus lumholtzi a Dendrolagus bennettianus) je tak druhou nejbazálnější linií rodu Dendrolagus.^[6]

Popis

Klokan hnědý dosahuje délky těla 80 až 90 cm a hmotnosti 8 až 15 kg, samci bývají podstatně větší než samice, byť u klokanů rodu Dendrolagus obecně nebývá pohlavní dimorfismus příliš výrazný. Tělo je adaptováno pro pohyb ve stromoví: přední a zadní končetiny jsou zhruba stejně dlouhé, vybavené hákovitými drápy, ocas představuje balanční orgán (byť nemá schopnost úchopu). Tělo porůstá břidlicově šedá až čokoládově hnědá srst střední délky. Hlava je šedá, s výraznýma černýma ušima, ocas tmavý a na základně často olysalý. Srst na ramenou roste v opačném směru, což pomáhá při odvádění vody.^[7]

Ekologie

Klokani hnědí se vyskytují v tropických lesích, od nížinných oblastí v asi 100 m až po vysokohorské lesy v Torricelliho pohoří.^[4] Jde o stromové savce, kteří se živí listy, plody a měkkou stromovou kůrou. Klokani hnědí patří mezi obratné lezce, kteří jen málokdy slézají na zem, přičemž v podrostu se pohybují nepříliš ladnými skoky na zadních končetinách, s ocasem drženým nad zemí. O sociální struktuře a rozmnožování tohoto druhu není známo dostatečné množství informací.^[7]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2016 považuje klokana hnědého za zranitelný druh s klesající populací. IUCN uvádí pokles populací o více než 30 % v průběhu poslední generace (tj. 10 let). Mezi hlavní ohrožující faktory se řadí lov místními komunitami pro maso a přeměna lesů na zemědělskou půdu a komerční plantáže olejných palem. Populace v severním pobřežním pásmu ostrova je těmito faktory znatelně více ohrožena než ostatní populace.^[4]

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
↑ MARTIN, Roger. Tree-kangaroos of Australia and New Guinea. Collingwood: CSIRO Publishing, 2005. Dostupné online. ISBN 9780643093126, ISBN 0643093125. S. 3–4. (anglicky)
↑ GROVES, C. P. Order Diprotodontia. In: WILSON, D. E.; REEDER, D. M. Mammal Species of the World: A Taxonomic and Geographic Reference. [s.l.]: Johns Hopkins University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-8018-8221-0. S. 59–61. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c Leary, T., Seri, L., Wright, D., Hamilton, S., Helgen, K., Singadan, R., Menzies, J., Allison, A., James, R., Dickman, C., Aplin, K., Flannery, T., Martin, R. & Salas, L. 2016. Dendrolagus inustus. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T6431A21957669. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-2.RLTS.T6431A21957669.en. Accessed on 22 June 2023.
↑ NOWAK, Ronald. Walker's Mammals of the World : Monotremes, Marsupials, Afrotherians, Xenarthrans, and Sundatherians. Baltimore; London: Johns Hopkins University Press, 2018. S. 318. (anglicky)
↑ ELDRIDGE, Mark D. B.; POTTER, Sally; HELGEN, Kristofer M. Phylogenetic analysis of the tree-kangaroos (Dendrolagus) reveals multiple divergent lineages within New Guinea. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2018-10-01, roč. 127, s. 589–599. Dostupné online [cit. 2023-05-26]. ISSN 1055-7903. doi:10.1016/j.ympev.2018.05.030. (anglicky)
↑ ^a ^b Yan-Iuan Ho. Dendrolagus inustus [online]. Animal Diversity Web, 2004 [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Klokan hnědý na Wikimedia Commons
Taxon Dendrolagus inustus ve Wikidruzích

[4042204f9b7920b44b0af78d68c23264d23c3353-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].

[2] MARTIN, Roger. Tree-kangaroos of Australia and New Guinea. Collingwood: CSIRO Publishing, 2005. Dostupné online. ISBN 9780643093126, ISBN 0643093125. S. 3–4. (anglicky)

[Groves-3] GROVES, C. P. Order Diprotodontia. In: WILSON, D. E.; REEDER, D. M. Mammal Species of the World: A Taxonomic and Geographic Reference. [s.l.]: Johns Hopkins University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-8018-8221-0. S. 59–61. (anglicky)

[IUCN-4] Leary, T., Seri, L., Wright, D., Hamilton, S., Helgen, K., Singadan, R., Menzies, J., Allison, A., James, R., Dickman, C., Aplin, K., Flannery, T., Martin, R. & Salas, L. 2016. Dendrolagus inustus. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T6431A21957669. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-2.RLTS.T6431A21957669.en. Accessed on 22 June 2023.

[5] NOWAK, Ronald. Walker's Mammals of the World : Monotremes, Marsupials, Afrotherians, Xenarthrans, and Sundatherians. Baltimore; London: Johns Hopkins University Press, 2018. S. 318. (anglicky)

[6] ELDRIDGE, Mark D. B.; POTTER, Sally; HELGEN, Kristofer M. Phylogenetic analysis of the tree-kangaroos (Dendrolagus) reveals multiple divergent lineages within New Guinea. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2018-10-01, roč. 127, s. 589–599. Dostupné online [cit. 2023-05-26]. ISSN 1055-7903. doi:10.1016/j.ympev.2018.05.030. (anglicky)

[ho-7] Yan-Iuan Ho. Dendrolagus inustus [online]. Animal Diversity Web, 2004 [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]