Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se mohou v Černé Hoře setkávat s právními obtížemi, s nimiž zbytek obyvatel nemá zkušenosti. Mužská i ženská stejnopohlavní sexuální aktivita je v Černé Hoře sice legální, ale domácnostem tvořeným páry stejného pohlaví se nedostává stejné právní ochrany jako heterosexuálním manželům.

Diskriminace jiných sexuálních orientací a genderových identit je zakázaná v zaměstnání, přístupu ke zboží a službám, jakož i ve školství a zdravotnictví. Černá Hora taktéž trestá homofobní a transfobní trestné činy a projevy nenávisti. Asociace ILGA-Europe řadí Černou Horu ze sledovaných 49 evropských zemí na 11. místo z hlediska jejího přístupu k LGBT inkluzivní politice.^[1] Navzdory platným zákonům je tamní společnost méně akceptující. Případy anti-LGBT diskriminace navíc často nebývají zdokumentovány.^[2]

Stejnopohlavní sexuální styk je v Černé Hoře legální od r. 1977 se stejným legálním věkem způsobilosti k pohlavnímu styku stanoveným pro všechny orientace na 14 let.^[3]

Stejnopohlavní manželství je v Černé Hoře ústavně zakázané.^[4]

Dne 13. listopadu 2012 oznámil černohorský premiér Duško Marković, že jeho vládní kabinet zamýšlí přípravu návrhu zákona, který by dal homosexuálním svazkům určitý právní status.^[5] Ministerstvo pro lidská práva a práva menšin pak následně předložilo vlastní návrh zákona o registrovaném partnerství, který by stejnopohlavním párům přiznal některá práva a povinnosti vyplývající z manželství, vyjma rodičovství a pěstounské péče. Srbská pravoslavná církev a Demokratická fronta vyjádřily nesouhlas s přijetím zamýšlené legislativy s odkazem na tradiční křesťanské hodnoty a rodinu. ^[6] 27. prosince 2018 zaujala černohorská vláda souhlasné stanovisko s návrhem zákona o registrovaném partnerství s tím, že v případě přijetí se o rok později stane účinným.^[7][8][9] Návrh byl parlamentu předložen 24. ledna následujícího roku.^[10] 27. února 2019 jej podpořil parlamentní výbor pro lidská práva.^[11][12] 31. července 2019 byl pak návrh odmítnut části politického spektra reprezentovaného Demokratickou frontou, a to v poměru hlasů 38:4 a 39 zdrženími se. Pro přijetí bylo zapotřebí minimálně 41 hlasů.^[13] Koaliční Demokratická strana socialistů Černé Hory, Sociální demokracie Černé Hory a Liberální strana Černé Hory byly sice pro přijetí, ale nepodařilo se jim přehlasovat opozici.^[14]

Dne 12. prosince 2019 se černohorská vláda pokusila prosadit legalizaci stejnopohlavních svazků znovu a sepsala svojí novou verzi zákona o registrovaném partnerství.^[15][16][17] Parlament se jí pak začal zabývat 14. ledna 2020.^[18] 18. června 2020 jej opět podpořil parlamentní výbor pro lidská práva.^[19] 1. července 2020 byl návrh zákona o registrovaném partnerství přijat černohorským parlamentem. Pro hlasovalo 42 poslanců, 5 bylo proti a 34 se zdrželo. Návrh podpořila Demokratická strana socialistů Černé Hory, Sociální demokracie Černé Hory (vyjma jednoho poslance), Liberální strana Černé Hory a jeden poslanec za DEMOS.^{[20][21][22][23]} Proti byly opozice a tři politické strany reprezentující etnické minority, tedy Chorvaty, Bosňany a Albánce.^[23] Dne 3. července 2020 byl zákon podepsán černohorským prezidentem Milo Dukanovičem a čtyři dny později, tedy 7. července 2020 publikován v promulgační listině. Platným se stal osmý den po svém zveřejnění a o rok později se stane také účinným.^[24]

Dne 27. července 2010 Parlament Republiky Černá Hora přijal antidiskriminační zákon, který zahrnuje sexuální orientaci a genderovou identitu jako zakázanou formu diskriminace. Tímto krokem země splnila jeden z nezbytných požadavků ke vstupu do EU.^[25] Gayům a lesbám není zakázána služba v armádě.

Gayové a lesby se můžou setkávat v Černé Hoře s diskriminací a harassmentem (obtěžováním). Homofobní postoje a předsudky jsou ve zdejších lidech stále zakořeněny.^[26][27]

Gay scéna je zde velmi málo rozvinutá. První festival hrdosti v Černé Hoře se konal 24. července 2013 v pobřežním městě Budva, což u veřejnosti vyústilo v různé reakce na účastníky pochodu.^[28] 20. října 2013 se další gay pride konal v hlavním městě Podgorica, kde násilí ze strany antigay protestujících bylo odráženo policií.^[29]

Legální stejnopohlavní styk	(1977)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace	(1977)
Antidiskriminační zákony v zaměstnání	(2010)
Antidiskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám	(2010)
Antidiskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti)	(2010)
Stejnopohlavní manželství	(Ústavní zákaz od r. 2007)
Jiná forma stejnopohlavního soužití	(2021)
Adopce dítěte partnera
Společná adopce dětí homosexuálními páry
Gayové a lesby smějí otevřeně sloužit v armádě
Možnost změny pohlaví	Nutnost sterilizace
Přístup k asistované reprodukci pro lesbické ženy
Náhradní mateřství pro gay páry
MSM smějí darovat krev

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Montenegro na anglické Wikipedii.

• LGBT práva v Evropě

LGBT práva v evropských zemích
Země	Albánie • Andorra • Arménie • Ázerbájdžán • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Gruzie • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Kazachstán • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko • Řecko • San Marino • Severní Makedonie • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko • Ukrajina • Vatikán
Území se sporným postavením	Abcházie • Jižní Osetie • Kosovo • Podněstří
Teritoria, kolonie a zámořská území	Faerské ostrovy (Dán.) • Gibraltar (VB) • Guernsey (VB) • Jersey (VB) • Man (VB)