|
Leopold II. Belgický
Leopold II. Belgický (9. dubna 1835, Brusel – 17. prosince 1909, Laeken) byl v letech 1865 až 1909 druhým králem Belgičanů a v letech 1885 až 1908 autokratickým vládcem Svobodného státu Kongo. Leopold se narodil v Bruselu jako druhý, ale nejstarší přeživší syn Leopolda I. a Luisy Orleánské. Následníkem svého otce na belgickém trůně se stal 1865 a vládl přesně 44 let až do své smrti, což byla dosud nejdelší vláda belgického panovníka. Zemřel, aniž zanechal legitimní syny. Současný belgický král je potomkem Leopoldova synovce a nástupce Alberta I. V Belgii je populárně označován jako „král stavitel“ (nizozemsky: Koning-Bouwheer, francouzsky: Roi-Bâtisseur) s odkazem na velké množství budov, urbanistických projektů a veřejných prácí, které zadal. Leopold byl zakladatelem a jediným vlastníkem Svobodného státu Kongo, soukromého projektu podniknutého jeho jménem jako personální unie s Belgií. Využil Henryho Mortona Stanleyho, aby mu pomohl vznést nárok na Kongo, dnešní Demokratickou republiku Kongo. Na berlínské konferenci v letech 1884–1885 mu koloniální národy Evropy jeho nárok schválily s Svobodný stát Kongo mu svěřily. Leopold Kongo řídil pomocí žoldnéřské Force Publique pro svůj osobní zisk. Z území těžil jmění; zpočátku slonovinu a po zdražení přírodního kaučuku v 90. letech 19. století nucenou prací domorodého obyvatelstva ke sklizni a zpracování kaučuku. Leopoldova administrativa Svobodného státu Kongo se vyznačovala zvěrstvy a systematickou brutalitou, včetně nucených prací, mučení, vražd, únosů a amputací rukou mužů, žen i dětí, když nebyla dodržena kvóta kaučuku. V roce 1890 a v jednom z prvních použití tohoto termínu popsal George Washington Williams praktiky Leopoldovy administrativy Svobodného státu Kongo jako „zločiny proti lidskosti“.[1][2] Tyto a další skutečnosti byly zjištěny za Leopoldovy vlády výpověďmi očitých svědků, mezinárodní vyšetřovací komisí prohlídkou na místě, investigativní žurnalistikou a aktivismem E. D. Morela a Casement Reportem z roku 1904. I když bylo obtížné přesně odhadnout předkoloniální populaci a množství, o které se změnilo za Svobodného státu Kongo, odhady poklesu konžské populace během Leopoldovy vlády se pohybují od 1 do 15 milionů. Mezi příčiny poklesu patřily epidemické nemoci, násilné činy páchané režimem, těžký hladomor způsobený jednáním režimu a nízká porodnost během nejhoršího kaučukového teroru (v období od roku 1896 do roku 1903).[3][4][5] V roce 1908 zprávy o úmrtích a zneužívání spolu s tlakem Congo Reform Association a dalších mezinárodních skupin přiměly belgickou vládu, aby správu Konga od Leopolda převzala během předposledního roku jeho vlády. Svobodný stát Kongo tak byl obnoven jako nové území, Belgické Kongo. Biografie  PůvodNarodil se 9. dubna 1835 v Bruselu jako druhý ze tří synů prvního belgického krále Leopolda I. a jeho druhé manželky Louise d’Orléans, jeho starší bratr Ludvík Filip však zemřel jako roční dítě ještě před Leopoldovým narozením. VládaRoku 1865 nastoupil po smrti svého otce na belgický trůn. Proslul svou tvrdostí a bezcitností, především ke svému nejbližšímu okolí.[zdroj?!] Jeho bohatství pocházelo především z afrického Konga, kolonie ve střední Africe, které získal bez vojenského zásahu. Roku 1885 se zde stal vládcem a dlouho to bylo jeho soukromé vlastnictví, Leopold se nechal oslovovat svrchovaným králem tohoto afrického státu. Byl jedním z největších vlastníků kolonií. Finančně podporoval cestovatele H. M. Stanleyho, který pro něho Kongo kolonizoval. V kolonii panovalo otrokářství a Leopold zde prováděl kořistnické hospodářství, těžil zde kaučuk a slonovinu. Jeho majetek dosahoval tří milionů liber. Podle časopisu History revue to odpovídá částce jedné miliardy dnešních liber. Podle různých pramenů byl Leopold jedním z největších masových vrahů v historii, neboť měl na svědomí smrt několika milionů lidí (někdy se udává okolo 10 milionů). Další tisíce konžských obyvatel nechal zmrzačit většinou useknutím ruky.[6][7][8][9] V devadesátých letech 19. století se pokoušel pronajmout si britskou kolonii Súdán. V roce 1908 po zveřejnění exploatace Konga, které učinil novinář a politik Edmund Dene Morel, vypukla aféra, která vedla k tomu, že kontrolu nad teritoriem dosud známým jako Svobodný stát Kongo, převzal belgický stát, jemuž také později Leopold odkázal ve své závěti všechna svá vlastnická práva ke konžské kolonii. RodinaLeopold II. se oženil 22. srpna 1853 s rakouskou arcivévodkyní Marií Henriettou Habsbursko-Lotrinskou (1836–1902), dcerou uherského palatina Josefa Antonína a jeho třetí manželky Marie Dorothey. Z manželství se narodily čtyři děti, tři dcery a jeden syn:
Poslední léta životaPět dní před svou smrtí se král Leopold II. Belgický oženil 12. prosince 1909 se svou dlouholetou milenkou Blanche Zélií Joséphine Delacroix (1883–1948), s níž předtím zplodil dva nemanželské syny Luciena (1906–1984) a Philippa (1907–1914), které později uznal za svoje. Jeho pohřební průvod byl „vybučen“ davem[10] jako projev nesouhlasu s jeho vládou v Kongu.[11] Vzhledem k tomu, že Leopold zemřel bez legitimního mužského potomka (syn Leopold zemřel ve věku deseti let 22. ledna roku 1869 na zápal plic poté, co spadl do rybníka; jeho smrt král těžce nesl), nastoupil po něm na belgický trůn mladší syn jeho mladšího bratra Filipa Albert (Filip a jeho starší syn Baudouin zemřeli ještě před Leopoldovou smrtí; Baudouin ve 22 letech bezdětný). Jejich potomci vládnou v Belgii dodnes. OdkazV roce 2010 Louis Michel, bývalý ministr zahraničních věcí Belgie a tehdejší člen Evropského parlamentu a Evropské komise, označil Leopolda II za „vizionářského hrdinu“.[12] Tituly a vyznamenání Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Leopolda II. Belgického.
Vývod z předkůOdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Leopold II of Belgium na anglické Wikipedii.
Související článkyExterní odkazy
Information related to Leopold II. Belgický |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||
