Magnituda – je uvedena střední hodnota Magnitudy (zdánlivé hvězdné velikosti) v opozici Uranu se Zemí.
Rozměr – je uveden střední průměr tělesa; u malých těles jsou rozměry odhadnuty na základě pozorované magnitudy a předpokládaného albeda (odrazivosti) těchto těles (0,04).
Rodiny Uranových měsíců
Na základě charakteru oběžných drah jsou Uranovy měsíce rozdělovány do 3 skupin, nazývaných obvykle rodinami.[1]
Vnitřní měsíce s pravidelnými drahami: Tyto měsíce obíhají v blízkosti planety po drahách v rovinách ležících téměř přesně v rovině rovníku planety a dráhy jsou prakticky kruhové. Jejich rotace je vázaná. Do této rodiny patří Ophelia, Bianca, Cressida, Desdemona, Juliet, Portia, Rosalind, Belinda, Puck, Perdita, Mab a Cupid. Všechny leží mezi Uranovými prstenci nebo v jejich těsné blízkosti; měsíc Mab dokonce leží uvnitř prstence Mí.
Vnější měsíce s pravidelnými drahami: Tyto měsíce obíhají ve střední vzdálenosti od planety po drahách v rovinách ležících téměř přesně v rovině rovníku planety a dráhy jsou prakticky kruhové. Jejich rotace je vázaná. Do této rodiny patří největší Uranovy měsíce Miranda, Ariel, Umbriel, Titania a Oberon.
Měsíce s nepravidelnými drahami
Měsíce s nepravidelnými prográdními drahami: Tyto měsíce obíhají ve větších vzdálenostech od planety po více či méně výstředných prográdních drahách (tj. ve stejném směru, ve kterém rotuje Uran kolem své osy). Jedná se pravděpodobně o zachycená transneptunická tělesa. Do této rodiny patří zatím jediný člen, Margaret.
Měsíce s nepravidelnými retrográdními drahami: Tyto měsíce obíhají ve větších vzdálenostech od planety po více či méně výstředných retrográdních drahách (tj. v opačném směru, než ve kterém rotuje Uran kolem své osy). Jedná se pravděpodobně o zachycená transneptunická tělesa. Do této rodiny patří Caliban, Stephano, Trinculo, Sycorax, Prospero, Setebos, Francisco a Ferdinand.
Objevy
První měsíce objevil sám objevitel Uranu William Herschel.[2] Do roku 1986 bylo známo jen 5 největších měsíců.
Jedenáct dalších měsíců objevila sonda Voyager 2 v roce 1986, přičemž jeden z nich (Perdita) byl objeven až při pozdějším studiu fotografií.[1] Vzdálené měsíce byly objeveny až po roce 1997 se zdokonalením pozorovacích metod.