Matyáš Bernard Braun
Narození	25. února 1684 Sautens Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	15. února 1738 (ve věku 53 let) Praha-Nové Město Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbení	Kostel svatého Štěpána v Praze
Povolání	sochař a řezbář
Příbuzní	Antonín Braun (synovec)[1]
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Matyáš Bernard Braun, německy Matthias Bernhard Braun; (24. února 1684, Sautens – 15. února 1738, Praha – Nové Město^[2]) byl rakouský sochař a řezbář působící převážně v Čechách. Je zařazován mezi nejvýznamnější představitele českého vrcholně barokního sochařství.

Narodil se v Sautensu v Tyrolsku jako páté dítě kováře a sedláka Jakuba Brauna a jeho ženy Magdalény, rozené Neureutrové. Rodina Braunů byla všeobecně výtvarně nadaná. O čtyři roky mladší Matyášův bratr Dominik byl malířem a Matyášův synovec Antonín sochařem. ^[3] Mladému Matyášovi v Tyrolsku patrně nemohla uniknout působivá sochařská a malířská výzdoba cisterciáckého kláštera ve Stamsu, která je spojena se jmény řezbáře Andrease Thamasche a s malíři bratry Schorovými. Pro klášterní kostel Thamasch vytvořil nadživotní skupinu Kalvárie a 12 soch pro hrobku tyrolských vévodů, čímž se zapsal do popředí rakouské plastiky raného baroka. Bonaventura Schor zde pak vymaloval cyklus lunetových maleb z legendy sv. Bernarda. To neušlo pozornosti mladého Matyáše, který z úcty ke klášteru dodatečně připojil jméno tohoto světce ke svému křestnímu. Sochařskému umění se učil v Salcburku. Ve 14 letech cestoval po Itálii, kde navštívil mj. Benátky, Bolognu a Řím. Jeho práce nesou od té doby stopy benátské sochařské školy 17. století a jsou ovlivněny také díly Gian Lorenza Berniniho či Michelangela Buonarrotiho.

Po návratu z Itálie již nenašel ve Stamsu uplatnění a přes Drážďany se kolem roku 1708 dostal do Prahy.^[3] Okolnosti Braunova příchodu do Čech nejsou spolehlivě doloženy. Uvádí se, že se o něj zasadil hrabě František Antonín Špork nebo ho na doporučení stamského cisterciáckého kláštera pozval Evžen Tyttl, opat kláštera v Plasech.^[4]

V Praze založil vlastní dílnu. Do pražského sochařského cechu vstoupil mistrovským dílem sousoší snu slepé cisterciačky sv. Luitgardy na Karlově mostě z roku 1710 na zakázku plaského opata Evžena Tyttla.^{[3] [4]} Zejména díky tomuto dílu získal v Čechách značnou popularitu a velké množství zakázek. Braun požádal o udělení měšťanského práva a zakoupil dům na Dobytčím trhu.^[3] V Praze brzy zdomácněl, oženil se a spolupracoval s mnoha dalšími umělci (malíř Jan Kryštof Liška, architekt a stavitel František Maxmilian Kaňka a Jan Bernard Fischer z Erlachu).

Během následujících patnácti let se z jeho dílny stala největší sochařská dílna v Praze s největšími zisky a šesti tovaryši. Podílel se na sochařské výzdobě mnoha budov a zahrad.

Jeho významným mecenášem byl hrabě František Antonín Špork, pro něhož vytvořil jak proslulé skulptury Ctností a Neřestí před špitálem v Kuksu, tak také skulptury v přilehlém přírodním areálu zvaném Betlém. Za pobytu v Kuksu se Braun seznámil s Marií Alžbětou Miseliusovou, kterou si v říjnu 1719 vzal za manželku.^[3] Na Šporkových sídlech v Kuksu a v Lysé nad Labem byl Braun častým hostem a získal tam mnoho užitečných kontaktů pro své další zakázky v různých místech Čech.

Braun ovšem onemocněl souchotinami, a tak po roce 1730 vlastní těžkou sochařskou práci vykonávali jeho zaměstnanci, zatímco on se soustředil na tvorbu modelů a návrhů. Na mnoha sochách již není možné přesně určit Braunův osobní podíl. Zemřel ve svém domě U kamenného stolu 15. února 1738 ve věku 54 let. Z jeho pěti dětí se žádné nevěnovalo sochařství. Dílnu převzal jeho synovec Antonín, ale po jeho smrti o čtyři roky později definitivně zanikla.^[3][4]

Kuks, výzdoba areálu lázní a hospitalu s hrobkou, autorská i dílenská práce

• sochy 40 trpaslíků, dvě sousoší medvěda se psem a býkem s gryfem (1712–1713) a dva obelisky se sochami Pravdy a Spravedlnosti na lázeňském závodišti (před 1715) – dílna, příp. sporné autorství, (zachováno pouze torzo 6 trpaslíků umístěných v lapidáriu, obelisky jsou ve špitální zahradě)
• sochy Blahoslavenství na terase před kostelem (1712–1715) – 8 soch, dílna
• sochy Anděla blažené smrti, Anděla žalostné smrti (1715) a Náboženství (1719) na terase před kostelem (sochy jsou nahrazeny kopiemi a umístěny v lapidáriu hospitalu)
• sochy Ctností a Neřestí před severním průčelím (1718–1719) – 23 soch, dílna podle Braunových modelů s výrazným autorským podílem, (24. socha je dílem Bernarda O. Seelinga z r. 1884, ostatní sochy jsou nahrazeny kopiemi a umístěny v lapidáriu hospitalu)
• socha Malého křesťanského bojovníka na nádvoří hospitalu (1731), dílna
• socha Velkého křesťanského bojovníka (Miles Christianus) uprostřed zahrady hospitalu (1732), dílna (původně stála na hranici panství nad Žirčí)
• socha Herkomanna (1720) přetesaná roku 1729 na Goliáše a doplněná sochou Davida, dílna
• řezba krucifixu v hrobce Šporků a Swéertsů pod kostelem (před 1725)

Betlém, areál Nového lesa, autorská i dílenská práce

• reliéf Stigmatizace sv. Františka z Assisi (1721)
• reliéf Vidění sv. Huberta (před 1724)
• reliéfy Klanění pastýřů a Příchod Tří králů (před 1727, 1731–1732), (anděl Gloria z původní kompozice přenesen do zahrady hospitalu)
• řezby Krista pokoušeného ďáblem a ukřižovaného Krista (1725)
• sousoší Jákobovy studny (1726–1728)
• socha poustevníka Juana Garina se psem před jeskyní (1726)
• socha poustevníka Onufria (1726)
• socha kající se sv. Máří Magdaleny (před 1726)
• socha ležícího sv. Jana Křtitele s ovečkou (1726)
• řezba sv. Antonína z poustevny (kol. 1727), díla-Řehoř Thény (původně v poustevně v lese u Kohoutova, v majetku Městského muzea v Jaroměři, vystavena v Muzeu barokních soch v Chrudimi)
• socha sv. Jeronýma se lvem (před 1729), (socha umístěna v Muzeu barokních soch v Chrudimi)
• socha Madony s Ježíškem v Hubertově údolí (1731), (přenesena roku 1742 do Velké Bukoviny)
• socha Hagar na poušti (1732), (dochována v torzu, přenesena do hospitalu)

Čihadla

• eremitáž (poustevna) sv. Jeronýma – socha sv. Jeronýma a dvou andělů (1716–1717), (po zrušení poustevny byla socha sv. Jeronýma přemístěna na pilíř ohradní zdi kostela v Lysé nad Labem a sochy andělů ke kapli sv. Simeona, a v současnosti jsou zapůjčeny do expozice Národní Galerie v Praze)
• eremitáž (poustevna) sv. Máří Magdaleny – socha sv. Máří Magdaleny na skalnatém pilíři (kol. 1717), (po zrušení poustevny byla přemístěna k zámku Bon Repos)
• kaple sv. Simeona Stylity – dvojice lebek na pilířích před kaplí (1723), dílna, (pozn.: lebky byly odcizeny v 90. letech 20. stol.)

Stanovice – sousoší Nejsvětější Trojice (1720), dílna

Citoliby

• zámecký kostel sv. Jakuba – sochařská výzdoba hlavního oltáře (1718–1719), sochy bočních oltářů (kol. 1733)
• sochařská výzdoba zámeckého areálu (1718–1719), dílna, (na začátku 20. století byl zbytek dochovaných soch převezen do zahrady rakouského zámku Neuwaldegg)
• alegorické sochy Mládí (Víra) a Stáří (Chronos) na pilířích původní brány ohrazení kostela (kol. 1725), dílna (originály soch jsou umístěny v lapidáriu v kostele sv. Petra v Lounech)
• sloup Nejsvětější Trojice (1725)

Duchcov

• zámecký kostel Zvěstování Panny Marie – řezbářská výzdoba hlavního oltáře (1719–1720), (hlavní oltář byl i s ostatním vybavením zničen při požáru roku 1945) 
• panský špitál – sochy čtyř ctností na atice (před 1728), (po zboření špitálu byly umístěny do nového pavilonu s Reinerovou freskou v parku)
• zámecká zahrada – socha Niké(Fortuny), sousoší Únos Óreithýie Boreem v nice schodiště, sochařská výzdoba brány čestného dvora (1728–1731), dílna, další mytologické sochy v parku (1736–1737), dílna-Antonín Braun

Valeč

• Sloup Nejsvětější Trojice (1728 - 1728, vysvěcen 1730). Sloup. navržený architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou, byl vytvořen v dílně Matyáše Bernarda Brauna. Spodní část sloupu zdobí plastiky zemských patronů sv. Ludmily, sv. Vojtěch a sv. Prokopa; ve střední části je Panna Marie, sv. Vít, sv. Václav a sv. Jan Nepomucký. Nejvyšší část sloupu představuje Svatou Trojici, tedy Otce – Boha, syna Ježíše Krista a Ducha svatého, který je znázorněn holubicí.^[5]

• 

  Zámecký park - Zámecký areál zdobily sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna a jeho synovce Antonína představující alegorie lidských vlastností a postavy z řecké mytologie (po 1735) a dále pomník Františka Antonína Šporka (po 1733). Doplňovaly je desítky terakotových soch a honosná zahradní architektura. Aktuálně je většina soch v parku nahrazena kopiemi. Originály 28 Braunových soch byly po ničivém požáru v roce 1976 přemístěny do lapidária kláštera v Kladrubech. Nyní jsou prezentovány ve valečském lapidáriu v objektu bývalé kovárny. Expozice je unikátně scénicky nasvícena a ozvučena.^[5] Jedná se o jeden z největších souborů Matyáše Bernarda Brauna inspirovaný areálem v Kuksu. Mytologické postavy: Polyhymnia, Olympos, Meleagros a Atalanta, Perseus a Andromeda, Afrodita, Silénos, Dionýsos, Satyr, Áres, Dídó (alegorie zoufalství), Básnictví, David (alegorie síly), Chronos a Selené (Alegorie noci), Chronos a Éós (Alegorie dne), Herkules, Hermés a Afrodita, Deméter, Dionýsos a Persefona, Atys a Ia, Pan, Obětování Ifigenie, Filozofie. Pomník: Apoteóza hraběte Šporka. Alegorie vlastností: Závist, Skromnost, Marnivost, Lstivost, Věrnost.

Lysá nad Labem

• zámecká zahrada – alegorické sochy ročních dob, měsíců, světadílů, živlů a denních dob (1734–1735), vytvořil sochař František Adámek z Benátek nebo Jan Dlouhý–Lang podle Braunových modelů
• kostel sv. Jana Křtitele, ohradní zeď – sochy sv. Jeronýma (kol. 1718), (viz poustevna na Čihadlech), Archanděla Gabriela (kol. 1730), dílna, sv. Františka Serafinského (kol. 1730), sv. Řehoře (kol. 1735), sv. Augustina (kol. 1740) - František Adámek podle Braunova modelu

• Teplice – morový sloup Nejsvětější Trojice (1718–1719), autorská i dílenská práce
• Liberec – Mariánský sloup (1719–1720), dílna (původně součást kašny na Sokolovském nám.)
• Jaroměř – Mariánský morový sloup (1722–1727), dílna-Řehoř Thény a další (sochařská výzdoba nahrazena kopiemi a originály uloženy v lapidáriu v pevnosti v Josefově)

• Stará Boleslav, kostel Nanebevzetí Panny Marie – řezbářská výzdoba hlavního oltáře (1719–1721)
• Úštěk, kostel sv. Petra a Pavla – řezby dvou adorujících andělů (před 1720), (zapůjčeno do Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích, pochází pravděpodobně z kostela sv. Klimenta v Praze)
• Štolmíř, kostel sv. Havla – řezba sv. Jana Nepomuckého (asi 1721), (darována z kostela sv. Klimenta v Praze, zapůjčena do Národní Galerie v Praze)
• Litomyšl, kostel Nalezení sv. Kříže – sochařská výzdoba exteriéru a řezby evangelistů v interiéru (1721– 1725), dílna
• Benešov, kostel sv. Mikuláše – řezbářská výzdoba hlavního oltáře a kazatelny (po 1725), dílna
• Kladruby, klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta – řezbářská výzdoba hlavního oltáře, náhrobek Vladislava I., sochařská výzdoba stall (1726–1728), dílna-Řehoř Thény, (hlavní oltář navržen Janem B. Santinim)
• Libčany, kostel Nanebevzetí Panny Marie – sochařská výzdoba hlavního oltáře (kol. 1728), dílna-Antonín Braun, spodní část epitafu s poprsím Petra Straky z Nedabylic (po 1722), (horní část epitafu vytvořil kol. 1740 asi Jiří F. Pacák)
• Horky nad Jizerou, kostel sv. Mikuláše – řezbářská výzdoba hlavního oltáře, kazatelny a zpovědnice (mezi 1725–1729), řezbářská výzdoba bočních oltářů a sochařská výzdoba průčelí (kol. 1735), dílna (výzdoba interiéru je sejmuta a dvojice adorujících andělů z hlavního oltáře je zapůjčena do Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích)
• Sloup v Čechách, kaple sv. Jana Nepomuckého – sochařská výzdoba průčelí a interiéru (kol. 1739), dílna-Antonín Braun (výzdoba interiéru se nedochovala)

• Budňany – socha sv. Šebestiána (1714)
• Most – sochy dvou kajícníků na pilířích brány hřbitova u děkanského kostela (kol 1719), dílna (po přesunutí kostela v 70. letech 20. století byly sochy umístěny do kostela sv. Ducha na bývalém předměstí)
• Stará Boleslav, kostel sv. Václava – pomník Zavraždění sv. Václava (1729), socha českého lva u ohradní zdi (kol. 1729), dílna
• Plasy, cisterciácký klášter
  • řezba Kalvárie s Pannou Marii Bolestnou (kol. 1708), (pochází z klášterního kostela)
  • řezba Krista z krucifixu z letního refektáře (po 1720), (v majetku Národní galerie v Praze, vystaven ve Schwarzenberském paláci)
  • řezba Krucifixu ze zimního refektáře (kol. 1720), (v majetku Západočeského muzea v Plzni, vystaven v Diecézním muzeu)
  • řezba Zvěstování Panně Marii (1720–1725), (v majetku Západočeského muzea v Plzni, vystaven v Diecézním muzeu)
• Litomyšl – socha Koněvoda nad vchodem zámecké konírny (kol. 1725), dílna
• Jaroměř – náhrobek Anny Miseliusové na hřbitově (po 1721), (originál uložen v lapidáriu v pevnosti v Josefově)
• Laxenburg, zámek Franzensburg – mramorová socha císaře Karla VI. (1723), (socha vytvořena v Praze a později darována do budované galerie habsburských panovníku na zámku Franzensburg)
• Hlavenec – pomník císaře Karla VI. (1724–1725)
• Konopiště, zámek – sochařská výzdoba zámecké brány (1725), dílna
• Košetice, starý zámek – sochy na průčelí po stranách vikýře (po 1725), dílna
• Liběchov, zámek – sochařská výzdoba zahradního průčelí a zámecké zahrady (kol. 1733), dílna (na místě pouze část soch, ostatní jsou restaurovány a nahrazovány kopiemi)
• Hořovice, zámek – sochařská výzdoba brány čestného dvora a zahradní tzv. Sluneční brány (kol. 1735), dílna-Antonín Braun
• Sloup v Čechách, zámek – sochařská výzdoba průčelí a dvojice mytologických sousoší ve vestibulu (kol. 1736), dílna-Antonín Braun

• sousoší sv. Luitgardy, (1710), (na mostě sekaná kopie, originál v Lapidáriu Národního muzea)
• sousoší sv. Iva, (1711), (na mostě sekaná kopie, originál v Lapidáriu NM)
• socha sv. Ludmily s malým Václavem, (kol. 1729), dílna-Antonín Braun?, (do roku 1784 stála na nároží rampy Pražského hradu, na mostě sekaná kopie, originál v sálu Gorlice na Vyšehradě)

• Clam-Gallasův palác – sochy antických božstev na atice, sochy atlantů na portálech s reliéfy Herkulových činů, socha Tritona na nádvoří (1714–1717), sochařská výzdoba hlavního schodiště (1729), dílna, (sochy na atice nahrazeny kopiemi, originály začleněny do Lapidária NM a vystaveny NG ve Schwarzenberském paláci)
• Klementinum – sochy sv. Jana Nepomuckého v jižním štítu a sv. Judy Tadeáše ve východním štítu (1721)
• Kolovratský palác (Thunovský palác) – sochařská výzdoba hlavního portálu (kol. 1724), mytologická sousoší ve vestibulu (kol. 1735), dílna-Antonín Braun
• Vrtbovská zahrada – soubor mytologických zahradních plastik a váz, výzdoba vstupní brány se sochou Atlanta (kol. 1725), dílna (většina soch je nahrazena kopiemi, originál Atlanta je v Lapidáriu NM, ostatní jsou v depozitáři Muzea hlavního města Prahy)
• Velkopřevorský palác – sochařská výzdoba hlavního portálu a slavnostního schodiště (po 1725), dílna
• Letohrádek Portheimka – alergické busty Dne a Noci (po 1728), dílna-Antonín Braun
• Královská zahrada – sochy českých lvů a vázy (1731), dvojice alegorických sousoší Dne a Noci (kol 1733), dílna-Antonín Braun, (sousoší Dne zničeno 1757 při pruském obléhání)
• Colloredo-Mansfeldský palác – socha Neptuna s delfínem na kašně (kol. 1734), dílna-Antonín Braun (pochází z kašny v Bubenečské oboře)
• Hartigovská zahrada – sochy antických božstev (kol. 1735), dílna-Antonín Braun, (pocházejí ze zahrady zámku Štiřín)
• Dům U Schönpflugů (Celetná 592/23) – socha Madony ve výklenku průčelí (kol. 1735), dílna-Antonín Braun
• Sixtův dům (Celetná 553/2) – sochy habsburských panovníků (1736), dílna-Antonín Braun
• Socha sv. Jana Nepomuckého s andělem a putti na průčelí domu Dlouhá 727/41 (konec 30. let), dílna, (zachovány pouze putti na portálu klasicistně upraveného domu)
• Michnův letohrádek – dvojice alegorických sousoší ročních dob (kol. 1737), dílna-Antonín Braun

• Kostel svatého Klimenta v Klementinu – řezby evangelistů a církevních otců v nikách, řezbářská a sochařská výzdoba bočních oltářů, kazatelny a zpovědnic (1717–1721)
• Katedrála sv. Víta – náhrobek hraběte Leopolda Šlika a řezby dvou horníků před náhrobkem sv. Jana Nepomuckého (1723)
• Kostel sv. Mikuláše na Starém Městě – sochařská výzdoba průčelí a tamburu kopule v interiéru (1732–1735), dílna-Antonín Braun

• řezba sv. Judy Tadeáše (kol. 1712), (pochází ze zaniklého souboru plastik z roku 1791 zbořeného kostela Panny Marie Na louži)
• řezba Krista na krucifixu (1728), (pochází ze zbořeného kostela sv. Barbory ve Valkeřicích)
• řezba Vidění sv. Luitgardy (kol. 1710), (pozlacená soška vznikla jako osobní dar opatovi plaského kláštera Eugena Tyttla)
• řezba Krista z krucifixu (po 1720), (pochází z letního refektáře kláštera v Plasích)
• sochy Juno a Ceres (1725– 1726), dílna-Dominik Braun (pochází z roku 1910 zbořeného domu M. Brauna na nároží Jungmannovy a Vodičkovy (čp. 730/2)
• stolní krucifix (kol. 1725)
• sochy Flory (alegorie Jara) a Bakcha (alegorie Podzimu) (před 1730), dílna, (sochy pocházejí snad z výzdoby vlastního nezachovaného letohrádku na Zderaze)
• sochařské modely: Kající se sv. Petr (1715–1720), sv. Zachariáš (po 1720–1730), sv. Jan Křtitel (1723–1724) – pro sloup v Jaroměři, Alegorie Víry (1715 – 1719) – pro sochu v Kuksu, Evangelista Lukáš (kol. 1721)^[6] – pro řežbu v kostele v Litomyšli, Orel rozpínající křídla (po 1723) – pro portál Kolovratského paláce

• Praha – řezbářská výzdoba kostela Panny Marie Na louži (kol. 1712), (zachována pouze socha sv. Judy Tadeáše v NG v Praze)
• Praha, Černínský palác – sochařská výzdoba schodiště se sousoším Merkura, Androniky a Kupida, rám zrcadla ve velké jídelně (1718–1719), dílna (sochařská výzdoba poškozena 1742 a zničena 1757 při pruském obléhání)
• Praha – sloup se sousoším Pádu kněžny Drahomíry do pekel u Černínského paláce (1728)
• Praha, kaple sv. Matouše na Hradčanech – sochařská výzdoba průčelí a řezby Kalvárie a Piety (kol. 1731), (kaple byla zbořena roku 1797)
• Praha, Královská zahrada – alegorické sousoší Dne (kol 1733), dílna-Antonín Braun, (sousoší zničeno 1757 při pruském obléhání)
• Praha, sochy z atiky Braunova domu v Řeznické ulici a sochařská výzdoba zbořeného Braunova letohrádku na ulici Dittrichova čp.340/II
• Kuks, Betlém – řezby Krista pokoušeného ďáblem a ukřižovaného Krista (1725)
• Duchcov, zámecký kostel Zvěstování Panny Marie – řezbářská výzdoba hlavního oltáře (1719–1720), (hlavní oltář byl i s ostatním vybavením zničen při požáru roku 1945) 
• Lysá nad Labem – sousoší Pravda odhalována časem před špitálem, pozdějším hospodářským dvorem Karlov na území Byšiček (1721)
• Oškobrh, poutní kostel sv. Petra a Pavla – sochy sv. Petra a Pavla a řezbářská výzdoba hlavního oltáře (1736), dílna (kostel byl roku 1782 zrušen a utilitárně přestavěn)

• 
  Svatý Ivo (1711), Karlův most
• 
  Sen svaté Luitgardy (1710), Karlův most
• 
  Svatá Ludmila s malým Václavem (kol. 1729). Originál sousoší z pražského Karlova mostu uloženého v kasematech Gorlice na Vyšehradě.
• 
  Velký křesťanský bojovník v zahradě hospitalu (1732), Kuks
• 
  David před Hostincem u Zlatého slunce (1729), Kuks.
• 
  Vidění sv. Huberta
  v lese Betlém u Kuksu (před 1724).
• 
  Socha poustevníka Onufria v lese
  Betlém u Kuksu (1726).
• 
  Jaroměř, kopie náhrobku
  Anny Miseliusové (tchyně M. B. Brauna) (po 1721).
• 
  Jaroměř, morový sloup z dílny M. Brauna (1722–1727).
• 
  Původní pískovcová socha, velikost 26 cm (bez soklu), vytvořená v letech 1720-1730. Dílo pochází ze sbírky výtvarníka Maxe Švabinského, nyní v soukromé kolekci umění.

• Berta Laufrová: Kamenná fantazie. Rozhlasová hra, Český rozhlas, 1997, režie: Dimitrij Dudík.^[7]

• Neumann, Jaromír: Český barok. Praha: Odeon 1968, 2. vyd. 1975
• POCHE, Emanuel. Matyáš Bernard Braun, sochař českého baroka a jeho dílna. Praha: Odeon 1986
• Blažíček, Oldřich J.: Sochařství vrcholného baroka v Čechách, v: Dějiny českého výtvarného umění, díl II/2. Praha 1989
• Kořán, Ivo: Karlův most. Praha: Odeon 1989.
• Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 49. 
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 70–71. 
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 144–146. 
• Hoferica, Jiljí: 3× Mathias Bernard Braun. Praha 2012
• Hoferica, Jiljí: Mathias Braun a Georg Patzak. Praha 2013
• ROYT, Jan, POKORNÝ, Vojtěch. Ikonografie Karlova mostu. Muzeum Karlova mostu, Praha 2024, 365 s. ISBN 978-80-909130-0-4.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Matyáš Bernard Braun na Wikimedia Commons
• Braun von Braun ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Matyáš Bernard Braun
• Matyáš Bernard Braun v informačním systému abART
• Matyáš Bernard Braun: Ukřižovaný z kláštera v Plasích – dokument ČT (2012)
• Matyáš Bernard Braun: Sv. Juda Tadeáš – dokument ČT (2012)
• Zastavení s M. B. Braunem a Zastavení druhé s M. B. Braunem – dokument České televize Po Karlově mostě s prof. Františkem Dvořákem