Jeho Blaženost Maximos Mazloum
Patriarcha Antiochie a veškerého Východu, Alexandrie a Jeruzaléma
Církev	melkitská řeckokatolická
Arcidiecéze	Antiochijský melchitský patriarchát
Zvolení	5. dubna 1833
Předchůdce	Ignatius V. Qattan
Nástupce	Clement Bahouth
Svěcení
Kněžské svěcení	15. duben 1806
Biskupské svěcení	6. srpen 1810 světitel Agapius II. Matar 1. spolusvětitel Athanasius V. Matar 2. spolusvětitel Theodosius Habib
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Rodné jméno	Michel Mazloum
Země	Sýrie Sýrie
Datum narození	1779
Místo narození	Aleppo
Datum úmrtí	23. srpna 1855
Místo úmrtí	Alexandrie
Národnost	syrská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maximos III. Mazloum (obč. Michel Mazloum; * 1779, Aleppo - 23. srpna 1855, Alexandrie) byl melchitský řeckokatolický patriarcha Antiochie a celého Východu, Alexandrie a Jeruzaléma.

Po kněžském svěcení v roce 1806 byl pod vlivem svého světitele Germana Adama, zastánce jansenistických názoru Scipiona Ricciho. Po jeho smrti v roce 1809 klérus v Aleppu na příkaz patriarchy Agapia přijal prohlášení v duchu popření jansenismu, a došlo k volbě archieparchy v Aleppu. Klérus byl stále rozdělen, ale patriarcha Agapius prosadil volbu Michela Mazlouma, kterého také konsekroval na archieparchu. Ten přijal jméno Maximos. Nebylo mu však umožněno vstouoit do Aleppa a žil v Ain Traz, kde vedl nový patriarchální seminář. Dvakrát podal demisi (1811 a 1813, nikdy nebyla přijata. Odešel proto do Říma, kde Kongregace pro šíření víry zrušila jeho volbu jako neplatnou. Mazloum se stal titulárním biskupem abydským, později arcibiskupem myrským. Cestoval po Evropě, pobýval i ve Vídni, nakonec v Marseille, kde nechal postavil kostel sv. Mikuláše pro řecké katolíky. Roku 1821 se navrátil do Říma, kde zůstal deset let, věnoval se překladům teologických děl do arabštiny a studiu teologie, takže se stal jedním z nejvzdělanějších melchitů své doby. Až v roce 1831 byl znovu poslán do Sýrie, aby obnovil seminář v Ain Traz.

Po smrti patriarchy Ignáce V. jej synod dne 5. dubna 1833 zvolil většinou hlasů za patriarchu. Volbu potvrdil Svatý Stolec v roce 1836, roku 1837 jej otomanská vláda potvrdila za nejvyššího představitele melchitského milétu. Roku 1838 mu papež Řehoř XVI. udělil jako privilegium čestný titul "patriarcha Antiochie a celého Orientu, Alexandrie a Jeruzaléma". Během své patriarchální vlády zorganizoval dva reformní synody, roku 1835 v Damašku a roku 1849 v Jeruzalémě. Byl zřejmě prvním melchitským patriachou, který zřejmě v roce 1847 přijal záštitu nad Řádem svatého Lazara Jeruzalémského.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Maximos III. Mazloum na Wikimedia Commons

a bibliografie ==

• Andrej Škoviera: Historie melchitské řeckokatolické církve
• Jean-Pierre Valognes, Vie et mort des Chrétiens d'Orient, Fayard, Paris, 1994 (ISBN 2213030642).
• (francouzsky) A. d'Avril, Les Grecs Melkites. Etude historique, in Revue de l'Orient Chrétien, III (1898), pp. 20–28
• (francouzsky) Cyrille Charon, L'Eglise grecque melchite catholique. Chapitre IX - Maximos III Mazloum avant son patriarcat (1779-1833), in Echos d'Orient VI (1903), pp. 298-307 e pp. 379-386
• (francouzsky) Cyrille Charon, L'Eglise grecque melchite catholique. Chapitre IX - Maximos III Mazloum avant son patriarcat (1779-1833), in Echos d'Orient VII (1904), pp. 21-26
• (francouzsky) Cyrille Charon, La fin du patriarcat de Maximos III Mazloum (1851-1855), in Echos d'Orient X (1907), pp. 277-285 e pp. 329-336
• (anglicky) Catholic hierarchy