|
Nils Liedholm
Nils Erik Liedholm (8. říjen 1922 Valdemarsvik, Švédsko – 5. listopad 2007 Cuccaro Monferrato, Itálie) byl švédský fotbalový záložník a poté i trenér. Byl člen slavného útočného tria přezdívaného Gre-No-Li tvořeného jím, Grenem a Nordahlem v italském Miláně i v reprezentaci Švédska.[1] Byl přezdíván Il Barone pro svou eleganci.[2] Svou fotbalovou i trenérskou kariéru prožil v Itálii. Patřil mezi dlouholeté opory klubu AC Milán, s nímž získal čtyřikrát italský titul, v 359 ligových zápasech nastřílel 89 branek. Byl členem vítězného mužstva na OH 1948 v Londýně a finalistou MS 1958, na němž byl kapitánem švédské reprezentace, ve finále proti Brazílii dal první gól, ale nakonec mužstvo prohrálo 2:5. Po hráčské kariéře se stal trenérem, který vyhrál dva tituly v lize se dvěma různými kluby (AC Milán 1978/79 a s AS Řím 1982/83). Byl i ve finále poháru PMEZ 1983/84, kde jeho tým podlehl Liverpoolu na penalty. V roce 2016 byl posmrtně uveden do síně slávy Italského fotbalu.[3] KariéraHráčskáKlubová Do fotbalu vstoupil relativně pozdě kvůli touze svého otce pokračovat jako daňový poradce.[4] Začal hrát za rodné město Valdemarsvik, ale brzy si ho všimli skauti několika týmů, včetně IK Sleipner a IFK Norrköping, týmy za které hrál v letech 1942 až 1949. S Norrköpingem vyhrál dva tituly (1946/47 a 1947/48). Zde si zahrál s útočníkem Nordahlem se kterým poté hrál i v reprezentaci a také v italském Miláně. V létě 1949, také díky Nordahla, byl zakoupen Milánem, kde setrval až do konce kariéry. V dresu Rossoneri se setkal s krajany Grenem, Nordahlem a vytvořili ta k slavné trio s přezdívkou Gre-No-Li. S klubem hrál 12 sezon a za tuhle dobu získal 4 tituly (1950/51, 1954/55, 1956/57, 1958/59) a dva Latinské poháry (1951, 1956). Odehrál zde celkem 394 zápasů a vstřelil 89 gólů a v letech 1956 až 1961 nosil kapitánskou pásku a je stále druhým zahraničním hráčem s nejvíce vystoupeními v historii klubu Rossoneri, před ním je Nizozemec Clarence Seedorf. Reprezentační.jpg) Za národní tým nastoupil poprvé 15. června 1947 proti Dánsku (4:1), kde vstřelil i branku. Zúčastnil se OH 1948, kde získal s týmem zlato a jako kapitán bral stříbrnou medaili na MS 1958.[5] V utkání vstřelil branku na 1:0, což s něj stále dělá nejstaršího střelce ve finále MS.[6] Celkem odehrál 23 utkání a vstřelil 12 branek. Mohl přidat více, jenže Švédská fotbalová federace zakazovala devět let brát do mužstva hráče, kteří hráli z zahraničí. Trenérská V roce 1961, ve věku v devětatřiceti letech, zahájil skvělou kariéru trenéra. Nejprve začal jako asistent (technický ředitel) Rocca u Rossoneri. V klubu poté v březnu 1964 nahradil odvolaného Carnigliu a odtrénoval Milán do března 1966, když musel kvůli zdraví odstoupit.[7] Nejlépe skončil v sezoně 1964/65 (2. místo). Další angažmá získal v druholigové Veroně v lednu 1967. V sezoně 1967/68 pomohl týmu umístit na 2. místě a tím i postup do Serie A. Poté překvapivě odešel opět do druholigové soutěže, tentokrát do Monzy. Zde vydržel jednu sezonu a odešel do Varese, se který slavil vítězství ve 2. lize a také obsadil 4. místo v italském poháru. V následující sezoně dovedl nováčka v nejvyšší lize na 8. místo. Od sezony 1971/72 dostal angažmá u fialek a hned v první sezoně dosáhl finále ve středoevropském poháru, kde prohrál. V lize skončil na 6. místě a v následující sezoně už na 4. místě. O jeho služby měl zájem Inter i Juventus, jenže Baron odmítl. V prosinci 1973 nahradil odvolaného Scopigna u vlků z Říma. Zde odtrénoval čtyři sezony do roku 1977 a nejlepšího umístění bylo 3. místo (1974/75). Volání Rossoneri bylo velké a nový prezident klubu Felice Colombo jej přemluvil k návratu. V první sezoně s klubem obsadil 4. místo a v následující sezoně získal první trenérský titul a pro Milán desátý celkově. Chtěl v týmu zůstat ale požadoval tříletou smlouvu, ale prezident klubu mu nabídl jen roční a tak odešel zpět k vlkom. Podruhé v trenérské kariéře se stal koučem Říma a bylo to pět úspěšných let. Získal tři Italské poháry (1979/80, 1980/81 a 1983/84) a titul v sezoně 1982/83. V sezoně 1983/84 byl s Římem ve finále poháru PMEZ, kde prohrál s Liverpoolem na penalty. Nový prezident Milána Giuseppe Farina jej přemluvil k příchodu. Jenže velké výsledky nebyli a klub byl v rozkladu. Až po příchodu Berlusconiho v roce 1986 se postupně dostalo nahoru. To už Baronnebyl na lavičce, kde ho v dubnu 1987 nahradil Capello a on se přesunul do technického úseku. Na novou sezonu 1987/88 se vydal opět do Říma, kde vedl vlky již potřetí. Vydržel zde dvě sezony, bez velkých úspěchů a po sezoně 1988/89 si dal tříletou pauzu, kde se věnoval vinařství. Až si na něj vzpomněli činovníci Verony, kteří chtěli zachránit klub od sestupu. Nastoupil tak v březnu 1992, ale klub nezachránil a sestoupil. Poslední angažmá bylo překvapivě opět v Římě. Jejich prezident Franco Sensi se rozhodl 7. dubna 1997 zachránit sezonu tím, že nechal povolat 75letého Barona. Klub vedl osm utkání a obsadil 12. místo, jen 4 body od sestupu. Poté se stal technickým poradcem klubového prezidenta, kterou zastával do roku 2002, než se tělem i duší věnoval klidnému stáří a svému vinařství, obklopenému přírodou, dobrým vínem a radostí ze svých vnoučat. Zemřel 5. listopadu 2007 ve věku 85 let. V roce 2011 bylo ve městě Cuccaro Monferrato založeno sdružení Associazione Nils Liedholm na památku tohoto člověka. Prvním vítězem se stal Carlo Ancelotti. V roce 2023 pojmenovalo po něm město Cuccaro Monferrato náměstí před farním kostelem.[8] StatistikyKlubové
ReprezentačníStatistika na velkých turnajích
Trenérská
ÚspěchyHráčskéKlubovéNárodní
Milán: 1950/51, 1954/55, 1956/57, 1958/59 Kontinentální
Reprezentační
Trenérské
Řím: 1979/80, 1980/81, 1983/84
Varese: 1969/70 IndividuálníV roce 2016 uveden do Italské fotbalové síně slávy. OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Nils Liedholm na italské Wikipedii.
Související článkyExterní odkazy
Information related to Nils Liedholm |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small}
