Obyvatelstvo Německa, zvláště jeho počet a demografický vývoj, jsou zajišťovány Spolkovým statistickým úřadem (Statistisches Bundesamt) se sídlem ve Wiesbadenu ve spolupráci se Zemskými statistickými úřady (Statistische Landesämter). Jako výsledek sčítání lidu (census) v roce 2011 (první census po sjednocení Německa) bylo ohlášeno, že k 9. květnu 2011 měla Spolková republika Německo 82 790 700 obyvatel.^[1] Tímto počtem obyvatelstva bylo Německo tehdy šestnáctou nejlidnatější zemí světa.

Populační situaci Německa charakterizoval až donedávna nulový nebo záporný růst počtu obyvatel,^[2] a nadto se demografický vývoj stárnutím populace dále zhoršoval. Úhrnná plodnost se v roce 2010 pohybovala kolem hodnoty 1,4 dítěte na ženu.^[3] (tehdy nejvyšší hodnota od roku 1990^[3]) V roce 2011 byla odhadnuta na hodnotu 1,6 po započtení faktu, že starší ženy k tomuto číslu přispívají více než podle předchozího statistického modelu, a toho, že plodnost se zvýšila i v mladší generaci.^[4] Plodnost byla úzce spjata s úrovní vzdělání; ženy s nižší úrovní vzdělání měly více dětí než vzdělanější ženy.^[5] Lidé, kteří neinklinují k náboženství, mají méně dětí než křesťané nebo muslimové. Studie také zjistily, že mezi křesťany mají ti konzervativnější více dětí než liberálnější věřící.^[6][7] Oplodnění ve zkumavce je v Německu legální, určený věkový limit je v zásadě 40 let.^[8]

Německo vykazovalo již v roce 2006 třetí nejvyšší počet mezinárodních migrantů na světě.^[9] Více než 16 milionů lidí v Německu mělo tehdy cizí/imigrantský původ. Toto číslo zahrnovalo první a druhou generaci přistěhovalců (třetí generaci již nikoliv), včetně smíšeného původu a Němců repatriovaných ze zahraničí (tzv. vyhnanců) a jejich potomků. 96,1 % jich žilo v Západním Německu a Berlíně.^[10] Za současného stavu je nejméně sedm milionů obyvatel občany jiných zemí, tj. nemají německé občanství nebo mají tzv. dvojité občanství. Největší etnické skupiny vyjma Němců jsou Turci, Poláci a Rusové. Silné zastoupení v obyvatelstvu Německa, pocházející již z dob přílivu dočasných pracovníků (tzv. Gastarbeiter, hostující pracovníci) v 60. a 70. letech 20. století, mají také Italové, lidé původem z bývalé Jugoslávie, Španělé, Řekové a další. Od roku 2014 do roku 2020 se v důsledku migrační krize složení obyvatelstva v Německu dále vyvíjelo.

Následující tabulka obsahuje populační statistiku od roku 1817 do roku 2022.^[11] Je však nutno vzít v úvahu, že daná čísla jsou značně ovlivněna velkými teritoriálními změnami, kterými bylo Německo v letech 1918/1919, 1921/1922 a zvláště 1945/1946 a 1990/1991 poznamenáno.

Zvláštností je extrémně nízká plodnost v posledních letech Výmarské republiky, kdy se v důsledku světové hospodářské krize plodnost snížila až k hodnotě 1,1 dítěte na ženu v roce 1933.

Po teritoriálních změnách po druhé světové válce a vysídlování Němců ve střední a východní Evropě se tamní Němci usadili v poválečném Německu. Po rozdělení Německa mnoho Němců z NDR odešlo na západ do Spolkové republiky Německo z politických a také ekonomických důvodů. Z ekonomických důvodů se Němci z východní části do západní přesunovali i po sjednocení Německa.

SRN a socialistická NDR zažily odlišný přístup k demografii. Politika NDR podporovala porodnost^[13], na rozdíl od SRN. Plodnost v NDR byla vyšší, ale demografická politika byla jen jedním z důvodů. Ženy v NDR měly méně "biografických možností", být mladou matkou se od nich očekávalo. Péče o dítě zdarma byla dostupná všem matkám.^[14]

Po pádu berlínské zdi opustilo tzv. nové spolkové země (bývalé Východní Německo) asi 1,7 milionu lidí, tedy 12 % populace,^[15] disproporčně vysoký počet z nich byly ženy mladší než 35 let.^[16]

Po roce 1990 plodnost na východě klesla až k hodnotě 0,772 v roce 1994. To bylo připisováno faktu, že proběhl "demografický šok" (lidí po zániku NDR nejenom měli méně děti, ale také méně často vstupovali do sňatku nebo se rozváděli) a že biografické možnosti občanů bývalé NDR se zvýšily. Brzké mateřství už nebylo tak atraktivní a věk provorodiček se ostře zvýšil.^[14]

V následujících letech začala plodnost na východě Německa znovu růst, vzrostla na hodnotu 1,0 v roce 1997 a 1,3 v roce 2004 a hodnot západního Německa (1,37) dosáhla v roce 2007. V roce 2010 plodnost na východě (1,459) překonala hodnotu plodnosti na západě (1,385), a celková hodnota pro Německo byla 1,393, tehdy nejvyšší číslo od roku 1990^[3][17] - což je hluboko pod přirozenou úrovní nahrazování (zhruba 2,1 dítěte na ženu) zažívanou v letech komunismu. V roce 2012 byla plodnost na východě 1,454 dítěte na ženu, zatímco na západě jen 1,371.^[12]

Od roku 1989 bylo kvůli nízkému počtu dětí uzavřeno asi 2 000 škol.^[15]

V některých regionech klesl počet žen mezi dvaceti a třiceti lety o více než 30 %.^[15] V roce 2004 bylo v nových spolkových státech (včetně Berlína) ve věkové skupině 18 – 29 let (statisticky významná skupina ohledně zakládání rodiny) jen 90 žen na každých 100 mužů.

Do roku 2007 byla rodinná politika v Německu kompenzační, chudé rodiny tedy získávaly více dávek než ty bohaté. Od roku 2007 začala vláda motivovat vzdělané ženy, aby měly více dětí, ale chudé rodiny byly znevýhodněny a dostávají méně peněz na děti než příslušníci střední třídy.^[18] Velmi bohatí lidé (kteří vydělávají více než 250 000 Euro za rok) lidé žijící na podpoře na rodičovskou podporu nemají nárok.^[19]

V roce 2013 byl zaznamenán aktuální vývoj:^[20]

• příjem rodin s malými dětmi vzrostl. Osoby s vysokoškolským titulem, osoby starší třiceti let a rodiče jedináčků těžily ze změn nejvíce. Otcové samoživitelé a matky samoživitelky a mladí rodiče na změnách nezískali.
• otcové se více zapojují do rodičovství a 28 % z nich si nyní bere nějaký čas pracovního volna (v průměru 3,3 měsíce), když se jim narodí dítě.
• matky se pravděpodobněji než dříve zapojí do pracovního procesu a budou tedy disponovat vyššími ekonomickými prostředky.
• míra porodnosti mezi vysokoškolsky vzdělanými ženami se zvýšila.

Pořadí	Národnost	Populace (2014)[21]
1	Turecko Turecko	1 527 118
2	Polsko	674 152
3	Itálie	574 530
4	Česko	545 361
5	Rumunsko	355 343
6	Řecko	328 564
7	Chorvatsko	263 347
8	Rusko	221 413
9	Srbsko	202 195
10	Bulharsko	183 263
11	Rakousko	179 772
12	Maďarsko	156 812
13	Španělsko	146 846
14	Nizozemsko	144 741
15	Portugalsko	130 882
16	Ukrajina	127 942
17	Francie	123 281
18	Sýrie	1 118 196
19	Čína	110 284
20	USA	108 845
21	Spojené království	103 756

V roce 2012 nemělo 80 % žádný migrační původ, další 4 % byli imigranti etnicky německého původu (ze zemí jako Rusko, Kazachstán a Rumunsko). Celkem 91,6 % populace má evropský původ, po vyjmutí Turecka (a včetně etnických Němců z Kazachstánu, ale po vyloučení etnických Evropanů z jiných částí světa, jako je USA). 3,7 % populace mělo turecký původ.^{[22]:s.230–231}

V roce 2012 bylo imigrantské pozadí lidí v Německu následující:^{[22]:s.230–231}

Podle zpráv na základě projekce v roce 2008 bylo 34,1 % Němců bez vyznání. Podle průzkumu časopisu Der Spiegel celkem 45 % Němců věřilo v Boha, ale jen čtvrtina v Ježíše Krista.^[27]

Křesťanství je nejrozšířenějším náboženstvím v zemi, v roce 2008 se k němu hlásilo 49,4 milionu lidí (62,8 %)^[28], ze kterých jsou 24 milionů lidí protestanti (29,3 %) a 23,9 milionu katolíci (29,2 %) (2010),^[29] Druhým nejrozšířenějším náboženstvím je islám, ke kterému se hlásí odhadem 3,8 až 4,3 milionu lidí (4,6 až 5,2 %).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Demographics of Germany na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu obyvatelstvo Německa na Wikimedia Commons

Obyvatelstvo Evropy
Země	Albánie Andorra Arménie Ázerbájdžán Belgie Bělorusko Bosna a Hercegovina Bulharsko Černá Hora Česko Dánsko Estonsko Finsko Francie Gruzie Chorvatsko Irsko Island Itálie Kazachstán Kypr Lichtenštejnsko Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Moldavsko Monako Německo Nizozemsko Norsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Rusko Řecko San Marino Severní Makedonie Slovensko Slovinsko Spojené království (Anglie, Severní Irsko, Skotsko, Wales) Srbsko Španělsko Švédsko Švýcarsko Turecko Ukrajina Vatikán
Teritoria, kolonie a zámořská území	Akrotiri a Dekelia (GB) Athos (GR) Alandy (FI) Faerské ostrovy (DK) Gibraltar (GB) Guernsey (GB) Jan Mayen (NO) Jersey (GB) Man (GB) Špicberky (NO)
Území s částečným mezinárodním uznáním	Abcházie Jižní Osetie Kosovo Podněstří Severní Kypr
Zaniklé státní struktury	Arcach