|
Prstence Jupiteru Planeta Jupiter má systém planetárních prstenců, které jsou známé jako Jupiterovy prstence. Jupiterovy prstence dlouho čekaly na své objevení, jelikož jsou slabé a špatně viditelné. Objeveny byly až v roce 1979, kdy kolem planety prolétla sonda Voyager 1[1] a Voyager 2. Později byly podrobně zkoumány v 90. letech 20. století orbitálním modulem sondy Galileo.[2] Jednalo se o třetí objevený prstencový systém ve sluneční soustavě. Prstence jsou zkoumány i pomocí pozemských observatoří, a to především v infračervené oblasti,[3][4] na což se využívají největší teleskopy na Zemi,[5] či Hubbleův vesmírný dalekohled umístěný na oběžné dráze kolem Země.[6] Jupiterův systém prstenců je velmi slabý, nezřetelný při pozemských pozorováních a je tvořen převážně prachem.[1][7] Systém je tvořen 4 hlavními částmi: tenkým vnitřním torusem, který je známější pod názvem halo ring, poměrně jasným ale velmi tenkým hlavním prstencem a dvěma slabými širokými prstenci na okraji zvanými gossamer ring. Tyto dva okrajové prstence byly pojmenovány po dvou Jupiterových měsících Amalthea a Thebe, ze kterých pochází většina materiálu těchto prstenců.[8] Hlavní prstenec a halo prstenec jsou tvořeny materiálem, který pravděpodobně pochází z dalších měsíců soustavy. Jedná se asi o prach, který byl vyvržen z povrchu Metise a Adrastei a dalších zatím nepozorovaných těles v oblasti. Materiál byl do jejich okolí vyvržen nejspíše vlivem srážek s okolními tělesy s velkou relativní rychlosti.[2] Snímky s vysokým rozlišením získané sondou New Horizons v únoru roku 2007 přinesly podrobnosti o bohaté struktuře těchto prstenců. Při pozorování ve viditelném a blízce infračerveného světla jsou prstence načervenalé, vyjma halo prstence, který vykazuje namodralou až šedou barvu.[3] Rozměry prachových částic v prstencích jsou různé, ale účinný průřez je největší pro nesymetrické částice o velikosti přibližně 15 μm vyjma halo prstence.[9] Halo je oproti tomu nejspíše tvořené částicemi menšími než 1 mikrometr. Odhadovaná hmotnost veškerého materiálu v prstencích se pohybuje okolo 1016 kg včetně odhadu hmotnosti těles, které nejsou zatím pozorována, což odpovídá přibližně hmotnosti měsíce Adrastea.[10] Stáří prstenců není známo, ale je teoreticky možné, že existují již od vzniku Jupiteru.[10] StrukturaZákladní charakteristika čtyř známých Jupiterových prstenců.[7][2][8][9]
Hlavní prstenec Úzký a poměrně tenký hlavní prstenec je nejjasnější ze všech částí Jupiterova prstencového systému. Jeho vnější okraj je situován do vzdálenosti 1,806 RJ odpovídající přibližně 129 000 km; RJ je rovníkový poloměr Jupiteru, který je 71 398 km. Hlavní prstenec je zvenší ohraničen oběžnou dráhou malého měsíce Adrastea.[7][2] Vnitřní okraj naproti tomu není ohraničen žádným větším tělesem a zasahuje do vzdálenosti přibližně 122 500 km (1,72 RJ).[2] OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Rings of Jupiter na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
|
