Rutil (Werner, 1800), chemický vzorec TiO2 (oxid titaničitý), je čtverečný minerál.[1][2] Je to jedna ze tří v přírodě se vyskytujících modifikací oxidu titaničitého. Další dvě jsou: anatas a brookit.
Název pochází z latinského slova rutilus – načervenalý.
Původ
Akcesorický minerál v magmatických (granity, pegmatity, syenity, diority) a silně metamorfovaných horninách (ruly, svory). Protože je odolný proti zvětrávání, nachází se také v rozsypech.
Morfologie
Krystaly jsou prizmatické, často rýhované, nebo jehličkovité. Dále tvoří zrnité a vláknité agregáty, valouny, pseudomorfózy. Běžně dvojčatí podle {011}.
Vlastnosti
Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6–6,5, křehký, hustota 4,2–4,3 g/cm³, štěpnost dokonalá podle {110}, méně dokonalá podle {100}, lom nerovný, lasturnatý.[1]