SIAI S.12

SIAI S.12
	SIAI S.12 v lednu 1921
Určení	létající člun
Výrobce	SIAI
Šéfkonstruktér	Raffaele Conflenti
První let	1919
Vyvinuto z typu	SIAI S.9
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

SIAI S.12 byl prototypem italského lehkého bombardovacího^[1] a průzkumného dvouplošného létajícího člunu, který se účastnil roku 1920 soutěže o Schneiderův pohár^[2] a jako jediný ze zúčastněných jej dokončil.^[3]

Konstrukce

S.12 zachoval obecný vzhled hydroplánů své doby. Konstrukčně navázal na svého předchůdce hydroplán SIAI S.8. Jednalo se o dvouplošný hydroplán s centrálním trupem vyrobeným ze dřeva, měl otevřenou pilotní kabinu s dvojicí sedadel vedle sebe. V trupu bylo také místo pro obranného střelce, které u soutěžního provedení bylo odstraněno.

Horní křídlo dvouplošníku bylo mírně zvětšené oproti spodnímu křídlu. Letoun měl jednu svislou ocasní plochu a vyztužené jednoplošné vodorovné ocasní plochy.

O pohon letounu se staral vodou chlazený dvanáctiválcový motor Ansaldo San Giorgio 4E-28 o výkonu 353 kW (480 k), který roztáčel čtyřlistou vrtuli v tlačném uspořádání. Při letech z jezera Lago Maggiore byl letoun vybaven výkonnějším motorem o výkonu 410 kW (557 k).^[4]

Vznik a vývoj

Na základě požadavků z 1. světové války přistoupila společnost SIAI k návrhu nového letounu, který měl být určen pro Italské královské námořnictvo^[4], které již používalo letouny SIAI S.8. Společnost pověřila konstruktéra Raffaele Conflentiho, aby navrhl nové letadlo pro vojenské letectvo. Conflenti vylepšil předchozí projekt S.8 a v roce 1918 vznikl letoun S.9, který byl vybaven motorem Fiat A.12bis o výkonu přibližně 221 kW (300 k), následoval S.12, jehož prototyp byl poprvé zalétán během roku 1919. Italské královské námořnictvo o letoun, ale neprojevila zájem. Letoun S.12 byl upraven na soutěžní pro závod o Schneiderův pohár.

Schneiderův pohár

21. září 1920 se letoun zúčastnil soutěže o Schneiderův pohár. Jeho pilotem byl poručík Luigi Bologna. Novinkou v pravidlech závodu byl požadavek, aby letoun byl schopný unést 300 kg užitečného zatížení, což lépe vyhovovalo nasazeným italským létajícím člunům.^[5] Závod měl deset kol, každé o délce 37,117 km.^[3] Celkem tedy 371,17 km, které letoun urazil za 2 hodiny 10 minut 35 vteřin.^[6], při průměrné rychlosti 172,55 km/h.^[3]

Specifikace (S.12)

Technické údaje^[1]

Posádka: 2–3
Délka: 10 m
Rozpětí křídel: 11,72 m
Maximální vzletová hmotnost: 2 360 kg
Pohonná jednotka: 1 × Ansaldo-San Giorgio 4E-28 V-12 vodou chlazený pístový motor, 404,5 kW (550 k)
Vrtule: pevná čtyřlistá

Výkony

Maximální rychlost: 222 km/h

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b SIAI S.12 [online]. aerei-italiani [cit. 2022-02-26]. (italsky)
↑ KOUTNÝ, Lubomír. Schneiderův pohár. [s.l.]: Computer Press, 2004. 38–39 s. ISBN 80-722-6976-3.
↑ ^a ^b ^c Koutný, s. 100.
↑ ^a ^b Good Speed by Savoia Flying-Boat. Flight. Roč. 1921, čís. 633, s. 104. Dostupné online [cit. 2022-02-26]. (anglicky)
↑ Koutný, s. 38.
↑ Koutný, s. 39.

Literatura

KOUTNÝ, Lubomír. Schneiderův pohár. [s.l.]: Computer Press, 2004. 112 s. ISBN 80-722-6976-3.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu SIAI S.12 na Wikimedia Commons
(rusky) SIAI S.12

[tab1-1] SIAI S.12 [online]. aerei-italiani [cit. 2022-02-26]. (italsky)

[2] KOUTNÝ, Lubomír. Schneiderův pohár. [s.l.]: Computer Press, 2004. 38–39 s. ISBN 80-722-6976-3.

[FOOTNOTEKoutný100-3] Koutný, s. 100.

[Flight-4] Good Speed by Savoia Flying-Boat. Flight. Roč. 1921, čís. 633, s. 104. Dostupné online [cit. 2022-02-26]. (anglicky)

[FOOTNOTEKoutný38-5] Koutný, s. 38.

[FOOTNOTEKoutný39-6] Koutný, s. 39.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]