Samuel Steinherz

Samuel Steinherz
Samuel Steinherz
Rektor Univerzity Karlovy
	Ve funkci:; 1922 – 1923
Předchůdce	Robert Mayr-Harting
Nástupce	Karl Kreibich
Narození	16. prosince 1857; Güssing
Úmrtí	16. prosince 1942 (ve věku 85 let); koncentrační tábor Terezín
Děti	Rudolf Steinherz; Otto Steinherz
Příbuzní	Ing. Heinrich Kestel (švagr)
Sídlo	Praha V
Profese	historik a vysokoškolský učitel
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Samuel Steinherz (16. prosince 1857 Güssing – 16. prosince 1942 Terezín)^[1] byl historik německo-židovského původu. Roku 1922 byl zvolen rektorem Německé univerzity v Praze, což vyvolalo prudké protesty antisemitských studentů („aféra Steinherz“).

Biografie

Samuel Steinherz se narodil 16. února 1857 v Güssingu v rodině židovského obchodníka s nemovitostmi Eduarda Steinherze. Roku 1862 se rodina přestěhovala do Vídně a po krátké době do Štýrského Hradce, kde Samuel Steinherz navštěvoval obecnou školu, gymnázium a nakonec univerzitu, kde 12. května 1882 získal titul doktora filozofie v oboru historie. Poté se přestěhoval do Vídně, kde působil na historickém ústavu, roku 1889 se však vrátil do Štýrského Hradce, aby zde roku 1894 získal titul doktora práv.^[2] Poté podnikl řadu studijních cest po Rakousku i do zahraničí a roku 1895 se habilitoval jako soukromý docent na Vídeňské univerzitě v oboru rakouských dějin.^[3] Dne 25. března 1896 uzavřel sňatek se Sofií Kestelovou, s níž měl pak dva syny a tři dcery.^[4]

Roku 1901 se Steinherz stal mimořádným^[5] a roku 1908 řádným profesorem profesorem pomocných historických věd na Německé univerzitě v Praze.^[6] Roku 1915 jej pak císař jmenoval řádným profesorem rakouských dějin.^[7]

Roku 1914 Steinherz zastával pozici děkana na Filosofické fakultě Německé univerzity v Praze.^[8] Roku 1922 Steinherz získal při volbě rektora Německé univerzity v Praze 13 hlasů z 20. Vzápětí propukly studentské protesty proti „požidovšťování německé univerzity“, které se proměnily ve studentskou stávku a napadání židovských studentů. Steinherz se proto ze „zdravotních důvodů“ rozhodl rezignovat, ministr školství Rudolf Bechyně ovšem jeho rezignaci nepřijal, a tak si Steinherz vzal dlouhodobou dovolenou.^[9]

Roku 1926 se Steinherz stal členem lóže „Praga“ organizace B'nai B'rith, následujícího roku vydal sborník Die Juden Prags, roku 1928 spoluzaložil Společnost pro dějiny Židů v Československé republice a od roku 1929 působil jako šéfredaktor Ročenky Společnosti pro dějiny Židů v Československé republice.^[10]

Dne 6. července 1942 byl Steinherz deportován do koncentračního tábora Terezín, kde 16. prosince 1942 zemřel.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Dr. Samuel Steinherz [online]. Holocaust.cz [cit. 2015-06-01]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Von der Universität. Grazer Tagblatt. 18. April 1894, s. 3. Dostupné online [cit. 2015-06-01].
↑ Privatdocenten. Wiener Zeitung. 18. August 1895, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-06-01].
↑ GOLD, Hugo. Samuel Steinherz zum 80. Geburtstage. Zeitschrift für die Geschichte der Juden in der Tschechoslowakei. 1938, roč. 5, čís. 2, s. 52. Dostupné online [cit. 2015-06-01]. (německy)
↑ Z německé university v Praze. Národní politika. 6. března 1901, roč. 19, čís. 65, s. 2. Dostupné online [cit. 2015-06-01].
↑ Gold (1938), s. 53.
↑ Aus der „Wiener Zeitung“. Tages-Post. 16. April 1915, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-06-01].
↑ Verzeichnis der Trauerkundgebungen. Prager Abendblatt. 1. Juli 1914, s. 10. Dostupné online [cit. 2015-06-01].
↑ Gold (1938), s. 53–54.
↑ Gold (1938), s. 55.

Související články

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Samuel Steinherz

[ITI-1] Dr. Samuel Steinherz [online]. Holocaust.cz [cit. 2015-06-01]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[2] Von der Universität. Grazer Tagblatt. 18. April 1894, s. 3. Dostupné online [cit. 2015-06-01].

[3] Privatdocenten. Wiener Zeitung. 18. August 1895, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-06-01].

[4] GOLD, Hugo. Samuel Steinherz zum 80. Geburtstage. Zeitschrift für die Geschichte der Juden in der Tschechoslowakei. 1938, roč. 5, čís. 2, s. 52. Dostupné online [cit. 2015-06-01]. (německy)

[5] Z německé university v Praze. Národní politika. 6. března 1901, roč. 19, čís. 65, s. 2. Dostupné online [cit. 2015-06-01].

[6] Gold (1938), s. 53.

[7] Aus der „Wiener Zeitung“. Tages-Post. 16. April 1915, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-06-01].

[8] Verzeichnis der Trauerkundgebungen. Prager Abendblatt. 1. Juli 1914, s. 10. Dostupné online [cit. 2015-06-01].

[9] Gold (1938), s. 53–54.

[10] Gold (1938), s. 55.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]