This Dust Was Once the Man
Autor	Walt Whitman
Původní název	This Dust Was Once the Man
Jazyk	americká angličtina
Žánr	elegie
Datum vydání	1871
Některá data mohou pocházet z datové položky.

This Dust Was Once the Man (doslovně česky „Tento prach byl kdysi tím Mužem“) je elegie, kterou roku 1871 napsal americký básník Walt Whitman a která je věnována Abrahamu Lincolnovi, 16. prezidentovi Spojených států. Whitman Lincolna velice obdivoval a vedle této elegie pro něj složil i další básně, všechny v roce 1865: O Captain! My Captain!, When Lilacs Last in the Dooryard Bloom'd a Hush'd Be the Camps To-Day.

Elegie This Dust Was Once the Man, napsaná šest leto po atentátu na prezidenta Lincolna, se sice nedočkala větší míry pozornosti, dočkala se však obecně kladného přijetí a několikrát se stala předmětem rozboru. Báseň popisuje Lincolna jako toho, kdo zachránil unii Spojených států „před nejodpornějším zločinem v dějinách“, což je verš, na jehož interpretaci nepanuje u akademické obce shoda. Obecně se má za to, že se verš vztahuje buď k aktu odtržení Konfederovaných států amerických, nebo k samotnému aktu usmrcení Abrahama Lincolna.

Ačkoli se nikdy osobně nesetkali, básník Walt Whitman Abrahama Lincolna několikrát spatřil, někdy i z bezprostřední blízkosti. Stalo se tak v letech 1861–1865. Whitman si všiml toho, co whitmanovský badatel Gregory Eiselein popisuje jako „nápadný vzhled“ a „neokázalou důstojnost“ novopečeného prezidenta. Whitman napsal, že důvěřuje Lincolnovu „nadpřirozenému taktu“ a „idiomatickému západnímu géniovi“.^[1] Jeho obdiv k Lincolnovi v následujících letech ještě vzrostl; v říjnu 1863 Whitman napsal: „Prezidenta bytostně miluji“.^[2] Whitman považoval sebe a Lincolna za „plovoucí ve stejném proudu“ a „zakořeněné ve stejné půdě“.^[1] Whitman a Lincoln měli podobné názory na otroctví a Unii a podobnosti byly zaznamenány i v jejich literárním stylu a inspiraci. Whitman později prohlásil, že „Lincoln je mně takřka bližší než kdokoli jiný“.^[1] Jako prezident vedl Lincoln Unii během americké občanské války.^[3]

Atentát na Lincolna v polovině dubna 1865 Whitmanem velmi otřásl a na počest zavražděného prezidenta napsal několik básní. O Captain! My Captain!, When Lilacs Last in the Dooryard Bloom'd, Hush'd Be the Camps To-Day a This Dust Was Once the Man vznikly postupně v jako součást Whitmanovy básnické sbírky Drum-Taps. Básně se výslovně nezmiňují o Lincolnovi, ačkoli z atentátu na prezidenta vyvozují určitý druh jeho mučednictví.^[1][4]

Whitman napsal báseň v roce 1871 a publikoval ji v souboru President Lincoln's Burial Hymn v rámci básnické sbírky Passage to India, která měla být původně přílohou sbírky Leaves of Grass.^[6] Znovu pak byla publikována ve sbírce Memories of President Lincoln, poprvé ve vydání Leaves of Grass z let 1871–1872. Je to jediná báseň z této sbírky, která by se nejprve neobjevila v básnických sbírkách Drum-Taps nebo Sequel to Drum-Taps a po svém prvním uveřejnění již báseň nebyla nijak dále upravována.^[7][8][9]

Na rozdíl od dřívějších Whitmanových básní věnovaných Lincolnovi, které ho popisují jako vůdce, přítele nebo „moudrou a milou duši“, je zde popisován prostě jako prach. Literární kritička Helen Vendlerová to považuje za Lincolnův epitaf. Whitman „si ten prach uzmul pro sebe“. Dále tvrdí, že epitaf je nevyvážený. Polovina významu básně je totiž obsažena v „tom prachu“ a druhou polovinu tvoří následujících třicet slov. Poznamenává, že prach je lehký, zatímco Lincoln sám má „komplexní historickou váhu“. Ve druhém řádku si Vendlerová všímá rozdílu mezi slovem „jemný“, které považuje za „osobní“, a závěrečným, „oficiálním“ opisem „rozhodný“. Považuje za překvapivé, že Lincoln není na žádném místě popsán aktivním slovesem, nýbrž jako primus inter pares, „opatrná“ vůdčí ruka národa.^[10]

Ve třetím řádku Whitman píše: „nejodpornější zločin v dějinách známý v kterékoli zemi nebo věku“. Výraz „nejodpornější zločin“ pravděpodobně pochází ze souboru básní Hermana Melvilla o americké občanské válce Battle-Pieces and Aspects of the War. Ačkoli se obecně má za to, že Melville měl na mysli otroctví, Whitmanův badatel Ed Folsom v roce 2019 napsal, že Whitmanův „nejodpornější zločin“ není obecně považován za otroctví, ale buď za atentát na Lincolna, nebo za odtržení Konfederovaných států amerických;^[11] již dříve napsal, že badatelé zabývající se Whitmanem upřednostňují druhou z uvedených interpretací.^[12] Edward W. Huffstetler poté, co argumentoval ve prospěch interpretace odluky konfederace, napsal v Encyklopedii Walta Whitmana, že „Tento prach“ vyjadřuje Whitmanův „rozhořčený tón“ na adresu Jihu.^[13] William Wilson Betts v knize Lincoln and The Poets naopak psal ve prospěch toho, že atentát na Lincolna byl tím „nejodpornějším zločinem“,^[14] zatímco Vendler píše, že Whitmanovo použití výrazu „nejodpornější zločin“ je eufemismem, který se vztahuje k otázce otroctví.^[10] Roy Morris, historik specializující se na období občanské války, považuje za tento zločin „srdcervoucí občanskou válku,^[15] která naplnila nemocnice hlavního města zničenými těly krásných mladých vojáků“.^[16]

Profesor angličtiny John Michael v knize Secular Lyric srovnává báseň s Knihou společných modliteb a říká, že báseň zdůrazňuje „materiálnost těla“ a vyjadřuje zármutek prostřednictvím „nedořečenosti“ tím, že nepoužívá standardní rétorické postupy k vyjádření pocitů. Podle Michaela odkaz na Lincolnovo zachování Unie dodává jeho vraždě na významu. Michael vyzdvihuje zejména jednoduchost popisu Lincolna jako prachu a poznamenává, že Whitman se při zprostředkování Lincolnovy smrti nespoléhá na metafory ani jiné poetické prostředky, na rozdíl od O Captain! My Captain!, který využívá metaforu o státu jakožto lodi a z Lincolna dělá kvazináboženskou postavu. Místo toho Whitman nutí čtenáře čelit kruté realitě smrti, neboť Lincoln byl proměněn v pouhý prach.^[17]

Literární vědec Deak Nabers poznamenává, že Whitman se v epitafu nezmiňuje o emancipaci a dává si pozor, aby záchranu Unie nepřičítal samotnému Lincolnovi, místo toho říká, že byla zachována „pod [Lincolnovou] rukou“. Nabers srovnává tuto báseň s básní Hermana Melvilla The House-Top a románem Williama Wellse Browna Clotel.^[18] Závěrečný verš básně převrací standardní „Spojené státy byly zachráněny“ na „Byla zachráněna Unie těchto států“, což Vendler uzavírá syntaktickým umístěním Unie na vrchol básně. Vendlerová uzavírá svou analýzu konstatováním, že báseň má „římskou lapidárnost a tklivost“ a činí „prach [...] rovným vahou záchraně Unie“.^[10]

V roce 1943 napsal literární kritik Henry Seidel Canby, že Whitmanovy básně o Lincolnovi vešly ve známost jako „Lincolnovy básně“, a upozornil na „jemné linie“ básně This Dust.^[19] William E. Barton v roce 1965 napsal, že nebýt předchozího úspěchu básní O Captain! a Lilacs by básně This Dust a Hush'd Be the Camps přitáhly jen malou pozornost a jen málo by přispěly k Whitmanově pověsti.^[20] Filozofka Martha Nussbaumová považuje epitaf za „jednu z nejjednodušších a zároveň nejvýmluvnějších Whitmanových prohlášení“.^[21] V roce 1965 Ramsey Clark, generální prokurátor Spojených států, přečetl část básně Výboru pro soudnictví Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických během slyšení týkajících se zavraždění Johna F. Kennedyho.^[22]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku This Dust Was Once the Man na anglické Wikipedii.

• BARTON, William E., 1965. Abraham Lincoln and Walt Whitman. Philadelphia: Kennikat Press. Dostupné online. OCLC 428681 
• BETTS, William Wilson, 1965. Lincoln and the Poets. Pittsburgh: University of Pittsburgh Press. Dostupné online. OCLC 890544 (anglicky) 
• BRADLEY ET AL., Sculley, 1980. Leaves of Grass: A Textual Variorum of the Printed Poems, 1855-1856. New York: NYU Press. Dostupné online. ISBN 978-0-8147-9442-5. Kapitola Preface, s. ix–xii. (anglicky) 
• CLARK, Ramsey, 1965. Providing Penalties for the Assassination of the President [or the Vice President]: Hearings Before Subcommittee No. 4, Eighty-ninth Congress, First Session, on H.R. 6097. May 26 and 27, 1965. Washington, D.C.: U.S. Government Printing Office. Dostupné online. Kapitola Statements of Hon. Ramsey Clark, s. 57. (anglicky) 
• COYLE, William, 1962. The Poet and the President: Whitman's Lincoln Poems. Rochester: Odyssey Press. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-05. OCLC 2591078 (anglicky) 
• EISELEIN, Gregory, 1998. Walt Whitman: An Encyclopedia. Londýn: Routledge. Dostupné online. ISBN 978-0-8153-1876-7. Kapitola Lincoln's Death, s. 395–396. (anglicky) 
• EPSTEIN, Daniel Mark, 2004. Lincoln and Whitman: Parallel Lives in Civil War Washington. New York: Ballantine Books. Dostupné online. ISBN 978-0-345-45799-8. OCLC 52980509 
• FOLSOM, Ed, 2019. "This Mighty Convulsion": Whitman and Melville Write The Civil War. Iowa City: University of Iowa Press. ISBN 978-1-60938-664-1. OCLC 1089839323 S. 23–32. 
• HUFFSTETLER, Edward W., 1998. Walt Whitman: An Encyclopedia. Londýn: Routledge. Dostupné online. ISBN 978-0-8153-1876-7. Kapitola The American South, s. 671–672. (anglicky) 
• LOVING, Jerome, 1999. Walt Whitman: The Song of Himself. Berkeley: University of California Press. Dostupné online. ISBN 0-520-21427-7. OCLC 39313629 
• MICHAEL, John, 2018. Secular Lyric: The Modernization of The Poem in Poe, Whitman, and Dickinson. New York: Fordham University Press. ISBN 978-0-8232-7974-6. OCLC 1029634170 
• NABERS, Deak, 2006. Victory of Law: The Fourteenth Amendment, The Civil War, and American literature, 1852-1867. Baltimore: Johns Hopkins University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-8018-8931-8. OCLC 213306078 
• NUSSBAUM, Martha C., 2011. A Political Companion to Walt Whitman. Lexington: University Press of Kentucky. ISBN 978-0-8131-2655-5. OCLC 707092896 Kapitola Democratic Desire: Walt Whitman, s. 96–130.