|
Vila Václavka (Smíchov)
Vila Václavka je dům na pražském Smíchově v ulici Na Václavce.[p 1] Vila, podle níž se celá ulice jmenuje,[2][1] byla navržena a postavena v roce 1903 ve stylu historismu[2] (resp. neorenesance)[1] architektem a projektantem Aloisem Kordou[2] v těsném sousedství nad Kordovou secesní vilou Helenka.[2] V sousední ulici U Nikolajky pak stojí třetí Kordova vila U Bednářů. Fasáda vily Václavky je bohatě zdobena sgrafitovou výzdobou s motivy odkazujícími na českou historii.[1] Lze zde najít povídání o českém knížeti Břetislavovi I., zakladateli dynastie Přemyslovců Přemyslu Oráčovi nebo o jeho manželce kněžně Libuši.[1] HistorieEdvard rytíř Doubek mladšíV okolí dnešního (rok 2023) hřbitova na Malvazinkách se původně nacházely jen osamocené vinice a hospodářské usedlosti.[3] Koncem 19. století se podnikatel a velkostatkář Edvard rytíř Doubek (1844–1912) rozhodl, že prodá některé ze svých pozemků nacházejících se při cestě k novému smíchovskému hřbitovu na Malvazinkách.[3] Počátkem 20. století zakoupil od Doubka několik parcel i smíchovský rodák, restauratér a vedoucí hostince „U Schmidtů“ Jan Běloušek.[3] Ten nechal na jednom ze svých pozemků v této oblasti[p 2] postavit v roce 1903 reprezentativní třípatrovou novorenesanční vilu se zahradní restaurací.[3] BělouškoviV tomto domě sídlila hned od počátku[2] známá „Bělouškova zahradní restaurace na Václavce“ (za první republiky disponovala dokonce i zahradním tanečním parketem a bylo možno zde navštívit i představení ochotnického spolku[1]) vlastněná již zmíněným Janem Bělouškem.[2][1] Jan Běloušek začal původně zájezdní hostinec stavět v roce 1898, v roce 1905 nabízel už jeho hostinec dokonce i vyhlídkovou terasu pro hosty s panoramatickým pohledem na Prahu.[1] Ve vile Václavka manželé Bělouškovi provozovali nejen svůj hostinec, ale také zde nakonec i bydleli a pořádali zde každoročně (v rozlehlé zahradě) i střelecké závody.[3][1][p 3] V roce 1907 byl v prostorách restaurace založen Český střelecký svaz.[3] Rodině Běloušků patřilo dokonce i fotbalové mužstvo.[1] Kromě této smíchovské restaurace na Václavce provozovali Bělouškovi továrnu na vázání knih, která se rovněž nacházela na Smíchově.[1] Vysoké náklady na pořízení a provoz vily přinutily rodinu vzít si na dům hypotéku, ale její splácení se časem stalo takovou finanční zátěží, že nakonec museli prodat i terasovité parcely pod vilou, které k nemovitosti také původně patřily.[1] Zavedení tramvajové linky (na počátku 20. století) k nedaleké usedlosti Santoška[3][p 4] podpořilo lokální význam Bělouškovy zahradní restaurace.[3] Pravidelně se zde konala ochotnická představení, taneční zábavy, ale i politické schůze.[3] RestauraceRestaurace, která byla otevřena v roce 1905, během časů měnila v objektu svoji polohu. Na počátku 20. století byla v místech přístavku s obloukovými okny (po roce 1989 zde bylo studio Pilates, nyní Svatební salón Studio AGNES) a zahradní část (Bělouškova zahradní restaurace na Václavce) byla na terasovitém svahu k Nikolajce, v druhé polovině 20. století byla hned u vchodu z ulice (v 70. letech se jí důvěrně říkalo U Hermíny) a v 21. století přemístila do suterénu. Zimní zahrada a venkovní posezení s umělým jezírkem je na severní straně objektu. Do restaurace se nevchází domem (jako dřív), ale ze spojovací cesty mezi ulicemi Na Václavce a U Nikolajky.[4] Restaurace, jež přežila všechny politické režimy v Československé (České) republice, měla své stálé hosty i v dobách totalitních, kdy se zde scházeli (pravidelně každou středu a čtvrtek v týdnu) lidé, aby se zbavili chmur z ubíjející každodenní jednotvárnosti a bezvýchodnosti z tehdejší politické situace.[1] Hospoda za vlády KSČ (od 50. let 20. století)[3] chátrala stejně jako celý objekt vily Václavka.[1] Restaurace zde sídlí dodnes (rok 2020)[p 5] a je místem schůzek spolku Pražských Baronů.[2][p 6] Po sametové revoluciPo sametové revoluci (rok 1989) získal v roce 1994 vilu Václavka nový majitel.[3][1] V roce 1994 se zde natáčela poetická celovečerní koprodukční (Česko + Francie + Německo)[5] filmová komedie režisérky Věry Caïs s názvem Příliš hlučná samota[5] podle knihy Příliš hlučná samota od Bohumila Hrabala, ve které ztvárnil hlavní roli francouzský divadelní a filmový herec Philippe Noiret.[3][1][5] V roce 1996 proběhla v restauraci první vlna rekonstrukce interiérů.[1] Galerie
OdkazyPoznámky
Reference
Literatura
Související článkyExterní odkazy
Information related to Vila Václavka (Smíchov) |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
.jpg)
.jpg)
