Ing. Eduard Heger
Eduard Heger (2022)
10. premiér Slovenska
Ve funkci: 1. dubna 2021 – 15. května 2023
Prezidentka	Zuzana Čaputová
Předchůdce	Igor Matovič
Nástupce	Ľudovít Ódor
Místopředseda vlády Slovenska
Ve funkci: 21. března 2020 – 1. dubna 2021
15. ministr financí Slovenska
Ve funkci: 21. března 2020 – 1. dubna 2021
Předseda vlády	Igor Matovič
Předchůdce	Ladislav Kamenický
Nástupce	Igor Matovič
Stranická příslušnost
Členství	OĽaNO (2010–2023) Demokrati (od 2023)
Narození	3. května 1976 (48 let) Bratislava
Děti	4
Sídlo	Bratislava
Alma mater	Ekonomická univerzita v Bratislavě
Profese	politik
Náboženství	katolicismus
Ocenění	Řád za zásluhy 1. třídy (2021)
Podpis
Commons	Eduard Heger
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Heger (* 3. května 1976^[1] Bratislava^[2]) je slovenský politik. Od roku 2016 působil jako poslanec Národní rady Slovenské republiky za hnutí OĽaNO.^[1] Od března 2020 do března 2021 byl místopředsedou vlády a ministrem financí v Matovičově kabinetu, po jeho pádu byl premiérem až do května 2023, kdy jeho vládu nahradila nová vláda Ľudovíta Ódora. V roce 2023 byl předsedou politické strany Demokrati, poté ho vystřídal Jaroslav Naď.^[3]

V roce 1999 dokončil pět let studia na ekonomické fakultě Ekonomické univerzity v Bratislavě s titulem inženýr (Ing.). Po promoci se stal asistentem generálního ředitele slovenské společnosti Intercomp Imex, která vyrábí koupelnové potřeby. V letech 1998–1999 pracoval jako manažer skupiny restaurací Kohútík v Bratislavě. Od roku 1999 do roku 2000 byl obchodním manažerem v EBI company. V letech 2001 až 2005 pracoval jako juniorský konzultant pro americkou společnost Cubic Application, která působila jako poradní tým pro slovenské ministerstvo obrany. V letech 2005 až 2007 působil jako manažer křesťanské komunity ve správě Katedrály svatého Martina v Bratislavě. V letech 2007 až 2016 pracoval ve Spojených státech jako manažer pro slovenského výrobce vodky Old Nassau.^[4][5]

V parlamentních volbách na Slovensku v roce 2016 kandidoval z 24. místa na kandidátce protikorupčního hnutí OĽaNO do Národní rady Slovenské republiky. Pomocí preferenčních hlasů voličů, kterých získal více než 15 tisíc, se ve svém hnutí umístil na 10. místě a byl zvolen poslancem. Stal se předsedou poslaneckého klubu OĽaNO, předsedou Výboru Národní rady pro kontrolu vojenského zpravodajství a členem výborů Národní rady pro hospodářské a evropské záležitosti. Byl velmi aktivním a energickým kritikem vlády v parlamentu. Během funkčního období byl hodnocen jako 2. nejaktivnější člen Národní rady. Předložil 173 návrhů zákonů a v parlamentu vystoupil 680krát. Byl opozičním stínovým ministrem financí, vypracoval ekonomický program svého hnutí za „zdravé“ veřejné finance a představil balíček opatření k boji proti byrokracii. Rovněž se účastnil a organizoval několik protikorupčních a protivládních protestů. Během volebního období byl také spoluorganizátorem iniciativy Stop hazardu, která bojovala za zákaz her a výherních automatů.^[6]

V hnutí OĽaNO byl místopředsedou pro personální záležitosti.^[7] V parlamentních volbách v roce 2020 opět kandidoval za OĽaNO. Získal celkem 62 964 preferenčních hlasů, a byl tak znovu zvolen do NR SR. 21. března byl jmenován ministrem financí SR v nové vládě Igora Matoviče.^[8]

Dne 1. dubna 2021 byl prezidentkou Zuzanou Čaputovou jmenován premiérem, když si v důsledku vládní krize vyměnil úřady s Igorem Matovičem a začal řídit nově jmenovaný kabinet.^[9][10][11]

Od 13. září do 4. října 2022 byl pověřen řízením ministerstva školství v důsledku odchodu SaS z vlády a tím i rezignace ministra školství za SaS Branislava Gröhlinga.

V prosinci 2022 byl prezidentkou Zuzanou Čaputovou pověřen vedením slovenské vlády, když byla jeho vlastní vládě ve slovenském parlamentu vyjádřena nedůvěra. V květnu 2023 požádal po odchodu několika dalších ministrů z vlády o odejmutí pověření. Prezidentka Zuzana Čaputová proto 15. května 2023 jmenovala tzv. úřednickou vládu, která úřadovala do parlamentních voleb v září 2023. Předsedou vlády se stal viceguvernér Národní banky Slovenska Ľudovít Ódor.^[12][13][14]

V březnu 2023 oznámil odchod z OĽaNO.^[15] Následně se stal členem a zároveň předsedou politické strany Demokrati.^[16] Předsedou strany byl do 2. prosince 2023, kdy jej ve funkci vystřídal Jaroslav Naď.^[3]

Je silným zastáncem umírněně konzervativní a liberálně konzervativní pozice v oblasti drogové, potratové nebo LGBT politiky.

Spolu se svojí manželkou Lucií má čtyři děti.^[17][18]

Je silně věřícím a ve svém volném čase pracoval v několika funkcích katolické církve na Slovensku. Po smrti svého otce v roce 1999 konvertoval z ateismu na křesťanství.^[19][20]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Eduard Heger na slovenské Wikipedii a Eduard Heger na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Heger na Wikimedia Commons
• Eduard Heger na Instagramu (slovensky)
• Eduard Heger na Facebooku (slovensky)
• Eduard Heger na X (dříve Twitteru) (slovensky)
• Eduard Heger – osobní blog
• Eduard Heger v Národní radě Slovenska