Eduard Vilde
Narození	4. března 1865 Pudivere
Úmrtí	26. prosince 1933 (ve věku 68 let) Tallinn
Místo pohřbení	Metsakalmistu
Alma mater	Tallinnská okresní škola
Povolání	diplomat, spisovatel, novinář, humorista a politik
Politická strana	Estonská sociálnědemokratická strana
Choť	Linda Vilde (od 1921)
Funkce	velvyslanec
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Vilde (4. března 1865 Pudivere – 26. prosince 1933 Tallinn) byl estonský spisovatel, průkopník kritického realismu v estonské literatuře. Je označován za prvního profesionálního spisovatele v zemi. Byl též diplomatem. Do češtiny byl přeložen jeden jeho román: Do chladného kraje (Külmale maale).

Vyrostl na farmě, kde pracoval jeho otec. V roce 1883 začal pracovat jako novinář. Poté začal cestovat po Evropě, v 90. letech 19. století žil v Berlíně, kde byl ovlivněn materialismem a socialismem. Jeho prózy se začaly řídit zásadami realismu a naturalismu podle vzoru francouzského spisovatele Émila Zoly (1840–1902). Kromě toho, že byl plodným spisovatelem, byl také přímým kritikem ruské carské vlády a německých statkářů v Estonsku. Po založení první estonské republiky v roce 1919 působil několik let jako estonský velvyslanec v Berlíně. Věnoval se úkolu naplno, přestal i psát beletrii. Po své smrti v roce 1933 se stal prvním člověkem, který byl pohřben na hřbitově Metsakalmistu v Tallinnu, který byl vyčleněn pro významné osobnosti estonských dějin.

• Musta mantliga mees (1886)
• Kuhu päike ei paista (1888)
• Kõtistamise kõrred (1888)
• Karikas kihvti (1893)
• "Linda" aktsiad (1894)
• Külmale maale (1896)
• Raudsed käed (1898)
• Mahtra sõda (1902)
• Kui Anija mehed Tallinnas käisid (1903)
• Prohvet Maltsvet (1905–1908)
• Jutustused (1913)
• Mäeküla piimamees (1916)
• Tabamata ime (1912)
• Pisuhänd (1913)
• Side (1917)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Vilde na Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eduard Vilde na anglické Wikipedii.