|
Gabriele Münter
Gabriele Münter (19. února 1877, Berlín – 19. května 1962, Bavorsko) byla německá expresionistická malířka, která stála na počátku 20. století v čele mnichovské avantgardy.[1] Studovala u malíře Vasilije Kandinského a také s ním žila. Byla zakládající členkou expresionistické skupiny Der Blaue Reiter. ŽivotopisGabriele Münter se narodila rodičům vyšší střední třídy v Berlíně 19. února 1877.[2] Její otec zemřel v roce 1886. Bez ohledu na to její rodina podporovala touhu své dcery stát se umělkyní. Gabriele kreslila už jako dítě. Později měla soukromého učitele. V roce 1897, ve věku dvaceti let, absolvovala umělecké vzdělání v düsseldorfském ateliéru umělce Ernsta Bosche a později na "Damenschule" (ženská škola) Willyho Platze.[3] V roce 1898, když jí bylo 21 let a oba její rodiče už byli mrtví, rozhodla se podniknout se svou sestrou výlet do Ameriky a navštívit zde širší rodinu. V Americe sestry žily více než dva roky, zejména ve státech Texas, Arkansas a Missouri; z tohoto období se dochovalo šest skicářů s obrázky lidí, rostlin a krajiny.[4] Sestry zdědily dost peněz na to, aby mohly v Americe žít svobodně a nezávisle. Její dětství a raná dospělost značně ovlivnily její budoucí uměleckou kariéru. Mohla si dopřát svobodný a konvencemi nesvázaný život. Také pobyt v Americe a cesty po Evropě ukázaly Münterové možnost společenského postavení, jaké v té době mělo jen velmi málo žen. Münterová se rozhodla studovat dřevořezbu, sochařství, malbu a grafiku.
Krátce poté, co začala navštěvovat umělecké kurzy, začala Münterová spolupracovat s Kandinským.[6] Umělecká spolupráce se brzy změnila v osobní vztah trvající více než deset let.[6] Kandinskij byl prvním učitelem, který vzal její malířské schopnosti vážně. V létě roku 1902 pozval Kandinskij Münterovou na letní kurzy malování do Alp a ona přijala.
DíloMünterová byla zaměřená na německý expresionismus a pracovala s různými materiály. Vytvořila mezi jiným mnoho dřevorytů a linorytů.[4] Vedla si deník a zdokumentovala svou umělecké artefakty pomocí nejmodernější kamery. Znala mnoho slavných umělců té doby; v jednom z časopisů uvedla, že se chce učit od avantgardních francouzských umělců. ,_oil_on_canvas,_52.1_x_54.6_cm,_Stiftung_Sammlung_E.G._B%C3%BChrle,_Zurich.jpg) Münterová byla součástí malé skupiny umělců aktivních v transformaci pozdně impresionistické, neoimpresionistické a Art Nouveau či secesní malby na radikálnější umění, které se dnes označuje jako expresionismus. Hned počátkem své kariéry Gabriele rozvíjela svůj zájem o krajinu. Její krajinomalby využívají radikální Art Nouveau, jednoduchost a sugestivní symboliku s jemně tlumenými barvami, zhrouceným obrazovým prostorem a zploštělými tvary.[7] Ráda zobrazovala svět dětí; pomocí barevných tisků dětí a jejich hraček ukazuje Münter přesnost a jednoduchost formy ve svém odmítnutí symbolického obsahu. V roce 1908 se její práce začala měnit. Silně ovlivněna Matissem a fauvismem, Gauguinem a van Goghem se její práce stala reprezentativnější.[7] Gabriele se uchýlila se do malého bavorského tržního města Murnau, vesnice nedotčené industrializací, pokrokem a technologiemi. Münterová si zde koupila dům a strávila zde většinu svého života. Právě zde začala ve svých krajinomalbách zdůrazňovat přírodu, nevšední krajinu a stavěla se do opozice vůči německé moderně.[7] Její krajiny jsou neobvyklé v použití modré, zelené, žluté a růžové; barva vůbec hraje v raných dílech Münterové velkou roli. Používá barvu k vyvolání pocitů: malebných, lákavých, nápaditých a bohatých na fantazii. Ve svých krajinách představuje vesnici a venkov jako projevy lidského života; existuje v nich neustálá interakce soužití s přírodou. Vztah Münterové a Kandinského ovlivnil i Kandinského práci. Začal přejímat její používání sytých barev a abstraktního expresionistického stylu. Cestovali spolu po Evropě, do Nizozemska, Itálie a Francie i do severní Afriky.[8] Na cestách se setkali s Rousseauem a Matissem. Münterová a Kandinskij pomohli založit mnichovskou avantgardní skupinu s názvem "Asociace nových umělců" (Neue Künstlervereinigung). Skupina se podílela na řadě nejvýznamnějších avantgardních výstav v Německu až do první světové války. V roce 1911 byla Münterová jedním z prvních umělců, kteří vystavovali v Kandinského německé expresionistické skupině známé jako Der Blaue Reiter (Modrý jezdec). V rámci skupiny se umělecké přístupy a cíle mezi umělci lišily; sdíleli však společnou touhu vyjadřovat duchovní pravdy prostřednictvím umění. Prosazovali moderní umění, spojení vizuálního umění a hudby, duchovní a symbolické asociace barev a spontánní, intuitivní přístup k malbě v jejím směřování k abstrakci. V práci Gabriely Münter dochází k přechodu od víceméně impresionistického kopírování přírody k zobrazování jejího obsahu, abstrahování a kreslení extraktu. Rostl její zájem o zobrazení ducha moderní civilizace v malbě, její sociální a politické vřavy a její posun směrem k materialismu a odcizení. Münterová poznamenala, že všechny obrázky jsou zachycením okamžiku života: okamžité vizuální zážitky, obvykle rychlé a spontánní; její obrazy mají každý svou vlastní identitu, svůj vlastní tvar a svou vlastní funkci.[9] U Münterové tyto myšlenky vyjadřuje použití barvy. Němečtí expresionisté se posunuli k primitivnímu umění jako k modelu abstrakce nebo k nereprezentativnímu, neakademickému a neburžoaznímu umění.[10] Německý umělec nehledal harmonii vnějšího vzhledu, ale tajemství ukryté za vnější formou. On (nebo ona) se zajímal o duši věcí a chtěl ji odhalit. Pozdní léta  Když začala první světová válka, Münterová a Kandinskij se přestěhovali do Švýcarska.[11] V roce 1914 se Kandinskij vrátil do Ruska bez Gabriely a jeho manželství s Ninou Andrejevskou, uzavřené v roce 1917, znamenalo konec vztahů Münterové a Kandinského.[12] Po odchodu Kandinského z jejího života následně nastalo období nečinnosti v její umělecké kariéře. Kandinskému vrátila řadu obrazů a kreseb a další práce uložila na mnoho let do skladu. K malování se vrátila teprve koncem dvacátých let, poté, co se po válce přestěhovala s Johannesem Eichnerem zpět do Německa.[13] Ve 30. letech, kdy se v Evropě začalo zvyšovat napětí a nacistická vláda odsoudila v Německu modernistická hnutí, nechala všechny umělecké práce, které vytvořila ona, Kandinskij a ostatní členové skupiny Der Blaue Reiter převézt do svého domu, kde je uschovala. I přes své finanční problémy je během druhé světové války pečlivě ukrývala.[8] Ani přes opakované domovní prohlídky nebyly obrazy nikdy nacisty nalezeny. U příležitosti osmdesátých narozenin věnovala Gabriele Münter celou svou sbírku, obsahující více než 80 olejomaleb a 330 kreseb městské galerii "Städtische Galerie" umístěné v bývalém domě malíře Franze von Lenbacha (Lenbachhaus) v Mnichově. V roce 1956 získala Münterová několik ocenění, například Cenu kultury od Mnichova. Její díla byla poprvé vystavena v šedesátých letech 20. století v USA a v roce 1961 byla vystavena v Mannheim Kunsthalle. I když žila s Johannesem Eichnerem, stále zastupovala hnutí Der Blaue Reitter. Gabriele prožila zbytek svého života v Murnau, i když často cestovala do Mnichova. Zemřela doma v Murnau am Staffelsee dne 19. května 1962. Nadace Gabrielle Münter a Johannese Eichnera, založena roku 1966[14], se stala cenným výzkumným centrem umění nejen jejího, ale i celé skupiny Der Blaue Reitter. V roce 2018 uspořádalo Louisiana Museum of Modern Art (Louisianské muzeum moderního umění) v dánské Kodani výstavu trvající od května do srpna s přibližně 130 díly Gabriele Münterové, z nichž mnohá byla uvedena poprvé. Jednalo se o první komplexní retrospektivu umělkyně po několika desetiletích. StylJejí styl se během její kariéry vyvíjel. Její raná díla z doby, kdy pracovala ve "Phalanx School", ukazují rozsáhlé použití paletového nože a omezenou barevnou škálu žlutých, zelených a hnědých.[4] Její následné krajiny, z nichž mnohé byly namalovány v Murnau, mají silné kontury kolem palety modré, zelené, žluté a růžové, často s důrazem na červenou.[4] Během Gabrieliny kariéry hrála barva v její práci velkou roli.[13] Na počátku 20. let 20. století Münterová malovala portréty s minimální konturou a kompoziční čistotou oceňovanou v kruzích uměleckého směru 20. let 20. století Nová věcnost, (něm. Neue Sachlichkeit, angl. New Objectivity).[15] OdkazyReferenceV tomto článku byl použit překlad textu z článku Gabriele Münter na anglické Wikipedii.
Literatura
Související článkyExterní odkazy
Information related to Gabriele Münter |
||||||||||||||||||||||||||||||||
