Hody lásky (řecky ἀγάπαι) či agapy jsou oslava, při níž křesťané bez ohledů na své společenské postavení stolují společně už od apoštolských dob.^[1] Základ slova je αγαπη (agapé), což je teologický termín pro lásku k Bohu a vzájemnou láskou mezi lidmi.^[2] U raných křesťanů bývaly hody lásky úzce spjaty s Večeří Páně (Sk. 2:46–47),^[3] později se „agapy“ od eucharistie oddělily.^[4][5] V novodobé historii jsou hody lásky rozšířeny v různých světových protestantských křesťanských společenstvích.

Novodobá historie tohoto svátku lásky začala spontánně dne 13. srpna 1727 v Berthelsdorfu po svatém přijímání, kdy se účastníci ještě nechtěli rozejít, dál zpívali a modlili se. Následně hrabě Mikuláš Ludvík Zinzendorf spolu s moravskými exulanty zavedli obřad sdíleného jídla, modlitby, náboženské konverzace a chvalozpěvů při společenských setkáních, jakými bývají svatby, pohřby nebo důležité návštěvy (např. z misií). Proces nebyl v církvi Moravských bratří přesně definován. John Wesley poprvé prožil Hody lásky mezi Moravany v Savannah ve státě Georgia v roce 1737. Ve svém deníku si poznamenal: „Začalo a skončilo se díkůvzdáním a modlitbou a slavilo se tak slušným a slavnostním způsobem, jakým by si křesťan apoštolského věku dovolil být hoden Krista.“^[3] Hody lásky se přes moravské misie rozšířily do různých částí světa. Moravskými bratry byli inspirováni např. metodisté, baptisté, anabaptisté i jiná evangelikální společenství.^[3]

Hody lásky se nespojují s jinými oslavami, jak dokazuje následující příklad: Dne 27. listopadu 1731 proběhla v Berthelsdorfu konfirmace tří sester. Den poté – dne 28. listopadu 1731 – byla dopoledne uspořádána pro 80 bratrů a sester v místním kostele Večeře Páně. Po tomto obřadu následovala svatba, kde byli oddání Georg Böhnisch a Anna Fiedler. Odpoledne v pět hodin se v herrnhutském sále konaly hody lásky, koláčů bylo napečeno pro 400 osob. Večer se v témže sále konala svatební hostina pro 150 osob.^[6] Za zmínku stojí fakt, že nevěsta (* 24. 6.1707, emigrovala 1726) pocházela ze Suchdola nad Odrou a ženich (* 23. 4. 1695, emigroval 1725) pocházel z Kunína.^[6]

Nadužívání Hodů lásky (u Moravských bratrů výjimečné) vedlo ke zrušení bratrské komunity v Herrnhaagu.

Je velmi pravděpodobně, že v době rekatolizace tajní evangelíci bratrského vyznání v Česku rovněž tajně praktikovali Hody lásky. Situaci po vydání Tolerančního patentu popsala Teréza Nováková v knize Děti čistého živého. V románu jsou popsány hody lásky, které se konaly v roce 1861 v „městečku“ (tj. Proseč^[7]). Účastníci hodů na závěr zpívají Žalm 84 (Věčný Bože, silný v boji), autorem textu je Jiří Strejc.^[8]

• Dle názorů starověkých římských odpůrců křesťanství byla na konci této oslavy náhle zhášena světla a její účastníci se oddávali orgiím.^[9]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hody lásky na Wikimedia Commons