|
Ivana Bednářová
Ivana Bednářová (* 7. ledna 1957 České Budějovice) je česká malířka a grafička. Považována je za malířku surrealistického ladění.[1] Život a díloStředoškolská studia absolvovala v Táboře na Střední ekonomické škole se zaměřením na cizojazyčnou korespondenci (1972–1976). Další 3 léta do roku 1979 žila v Praze a pracovala jako referentka zahraničního obchodu v PZO Ligna. Později vystudovala PF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (absolvovala 2009). Během svého působení v Praze se setkala s tvorbou malíře Zdeňka Sklenáře. V roce 1979 se vrátila do rodného města. Intenzívně se věnovala samostudiu malířských technik, které osobitě zpracovávala, obohacena o pražské podněty. V roce 1987 se uskutečnila její první samostatná výstava v Kulturním domě v Rožnově u Českých Budějovic, kde byla v letech 1984–1986 členkou volného sdružení výtvarníků pod vedením malíře a grafika Václava Boukala. V rané tvorbě se formovala autorčina vlastní malířská poetika od realistické tendence k volnějšímu fantazijnímu projevu. Krajina se stala pro Ivanu Bednářovou hlavním inspiračním zdrojem a vznikala plátna zpodobňující krajinu jako zduchovnění tohoto tématu. V roce 1989 opustila své civilní povolání a začala se naplno věnovat výtvarné činnosti coby autodidakt s nesporným vlivem malířů surrealismu (Josef Istler) a fantazijního realismu (Aleš Krejča). V letech 1995-2000 se setkávala s Josefem Istlerem v jeho pražském ateliéru a tato setkání sehrála významnou roli při formování jejího výtvarného názoru. Díla z konce prvého desetiletí a počátku druhého desetiletí 21. století představovala pokračování v osobité tvůrčí cestě a vznikly velké cykly obrazů. Prvním z nich byl cyklus Dva póly bytí, který řešil dualismus lidské existence. Osobní metaforická touha po ztotožnění se s tím, co přesahuje hranice lidského rozumu, byla tématem dalšího cyklu Příběhy a podivné objekty. Díla z tohoto období zavedla diváka do fantaskních krajin naplněných existenciálním tichem. Obraz První hvězdy (2010–2011) je dílem, kde autorka naplnila v plné míře tezi o spojení touhy, fantazie a snění a navrátila se do reality v duchu surrealistické tradice.[1] Mezníkem v tvorbě Bednářové byla její cesta do Bretaně v roce 2012, která vyústila do rozsáhlého cyklu Bretagne (2012–2013). Cyklus byl pokračováním fantaskních krajin a promítl se do dalšího rozsáhlého cyklu Rogallony (Nová síň Praha, 2014), který odkazoval k mystickým krajinám Bretaně. Echa této cesty byla přítomna ve tvorbě následujících období. Poslední velký cyklus maleb vznikl pod názvem "Ticho a stín" (Nová síň Praha, 2017).[2] Ivana Bednářová uspořádala řadu samostatných výstav a účastnila se mnoha kolektivních výstav. Je členkou spolku Lughnasadh Praha. Díla autorky se nacházejí v soukromých sbírkách v Čechách a v zahraničí (Kanada, Rakousko, Německo, Francie, Španělsko a Japonsko). Věnuje se převážně olejomalbě, tvorbě monotypie a prostorových objektů. VýstavyVýběr autorských výstav
Výběr kolektivních výstavÚčast na kolektivních výstavách od roku 2000 – Dvorky v Týně nad Vltavou, I. a II. Salon českých, moravských a slezských výtvarníků v Litoměřicích, výstavy sdružení Lugh – nyní Lughnasadh Praha (Beroun, zámek Kačina, Znojmo, Praha, Teplice, Jílové u Prahy).[2] [1] RealizaceV roce 2005 byla Ivana Bednářová oslovena zástupci obce Zdechovice, zda by nevytvořila oltářní obraz pro kostel sv. Petra a Pavla v tamní obci. Oltářní obraz pro kostel sv. Petra a Pavla ve Zdechovicích vznikal v ateliéru malířky Bednářové bezmála 1 rok a byl vysvěcen 29. 10. 2006 Mons. Dominikem Dukou při slavnostní mši k uctění sv. Petra a Pavla.[4] OdkazyReference
Literatura
Externí odkazy
Information related to Ivana Bednářová |
||||||||||||||||||
