|
Ludmila Pecháčková
Ludmila Pecháčková, rozená Skokanová (3. února 1906 Praha-Holešovice[1] – 11. července 1988 Praha)[2][3] byla česká subreta, tanečnice, žurnalistka a spisovatelka, autorka nenáročné, zejména milostné četby, dívčích románů, knih pro mládež a životopisů významných osobností.[4] Publikovala pod pseudonymem Lída Merlínová.[2] ŽivotV roce 1925 absolvovala dramatickou konzervatoř, poté krátce působila jako elévka v Národním divadle v Praze a pak v operetním souboru olomouckého divadla.[4] Zde poznala skladatele, dirigenta a pedagoga Cyrila Pecháčka, za něhož se provdala.[5] Vedla zde také soukromou taneční školu a působila jako žurnalistka.[5] V roce 1940 se manželé přestěhovali do Dvora Králové a po válce zpět do Prahy. Tam Pecháčková působila jako učitelka tance. Po manželově předčasném skonu v roce 1949 navázala vztah s partnerkou (již v roce 1950 jí k prvnímu výročí věnovala knihu Muž na stráži), s níž zůstala patrně do konce života.[3] DíloV roce 1929 vydala román s homoerotickou tematikou Vyhnanci lásky, jako první svazek nové erotické edice Faun pražského nakladatele A. Krále.[6] V roce 1934 následoval v nakladatelství Šolc a Šimáček román Lásky nevyslyšené a v roce 1937 dvoudílný román Dobrodruzi sexu, oba ve stylu (heterosexuální) červené knihovny.[7] Když byl v roce 1931 založen časopis Hlas sexuální menšiny, začala do něj přispívat beletristickými texty a esejemi.[5] Ve spolupráci s manželem napsala parodickou operetu Alfa a Omega s podtitulem moderní Robinsonky.[3] V roce 1939 byl podle jednoho z jejích mnoha románů natočen film Zlatý člověk.[3][8] OdkazyReference
Externí odkazy
Information related to Ludmila Pecháčková |
||||||||||||||||||
.jpg)
