Asbjørnsenův otec i matka pocházeli ze selského rodu, otec byl sklenářem. S Jørgenem Engebretsenem Moem se seznámil roku 1827, když byli oba posláni svými rodiči do tříletého uměleckého a maturitního kurzu, který pořádal v Ringerike probošt Støren. Navázali zde trvalé přátelství, které se stalo základem jejich budoucí společné sběratelské činnosti. Protože nebyl ve studiu příliš úspěšný (i pro dlouhou nemoc), poslal ho otec do Katedrální školy v Christianii. Po pokračovací zkoušce v roce 1833 se stal studentem přírodních věd na Královské Frederikově univerzitě. I nyní měl dlouhá období nemoci a nakonec si na studia musel vydělával jako domácí učitel na venkovských statcích.[4][6]
Již roku 1832 začal sbírat a zapisovat pohádky a pověsti. Roku 1837 se přihlásil na studium lékařství a začal spolupracovat s přítelem Jørgenem Engebretsenem Moem, se kterým vytvořil plán na vydání lidových pověstí a pohádek podle vzoru Pohádekbratří Grimmů. Výsledkem jejich spolupráce bylo roku 1841 vydání prvního sešitu norských lidových pohádek Norske Folkeeventyr. Celkem vyšli čtyři sešity pohádek, poslední roku 1844.[4]
Ve čtyřicátých letech se studia lékařství vzdal, soustředil se na zoologii a specializoval se na mořskou faunu. V období 1846–53 získal několik grantů na studium oblastí podél norského pobřeží a v Hardangerfjordu objevil nový druh hvězdice. V letech 1849-1850 byl na plavbě po Středozemním moři a vrátil se s velkými sbírkami.[6]
Společně s Moem pracoval dále na přípravě rozšířeného vydání pohádek a oba procestovali celé jižní a střední Norsko až po Trøndelag. Roku 1851 pak vydali nové, jazykově upravené a rozšířené vydání pohádek s poznámkovým aparátem od Moea. Tímto vydáním prakticky skončila spolupráce obou sběratelů. Přes rozdílnost svých zájmů zůstali ale oba dobrými přáteli až do konce života. Moe se začal věnovat svému církevnímu úřadu a Asbjørnsen především přírodním vědám, ale na rozdíl od Moea pokračoval i ve sběratelské činnosti. Samostatně vydal dvoudílnou sbírku Norske Huldre-Eventyr og Folkesagn (1845-1848, Norské pohádky o huldrách a pověsti) a roku 1871 novou sbírku pohádek Folke-Eventyr (Národní pohádky) s příspěvky z cest a záznamů od Moea, které mu Moe nezištně předal.[4]
V letech 1856-1858 Asbjørnsen úspěšně studoval na lesnické akademii v Tharandtu v Sasku nedaleko Drážďanlesnictví a po návratu byl jmenován nadlesním v Trøndelagu. Roku 1861 představil v novinách BudstikkenDarwinovu evoluční teorii. Zabýval se rovněž gastronomií. V roce 1864 získal státní stipendium na studium způsobu těžby rašeliny v Dánsku, Německu a Nizozemsku. Když se vrátil, vykonával nejen funkci nadlesního, ale také vedoucího výzkumu státního rašelinového hospodářství. To, že byl členem Královské norské vědecké společnosti v Trondheimu a v několika zahraničních vědeckých společností, svědčí o jeho vynikající mezinárodní pověsti přírodovědce.[6]
Peter Christen Asbjørnsen byl v letech 1996-2015 zobrazován na bankovce v hodnotě 50 norských korun. Bankovka byla roku 2019 zrušena. [7]
Výběrová bibliografie
Literární publikace
Norské lidové pohádky, vydání z roku 1852Asbjørnsenův hrob v Oslu
Nor, en Billedbog for den norske Ungdom (1837, Nor, obrázková kniha pro norskou mládež), první ukázka Asbjørnsenovi sběratelské činnosti, obrázková knížka s osmi norskými pověstmi a pohádkami.
Norske Folkeeventyr (1841-1844, Norské lidové pohádky), společně s Jørgenem Engebretsenem Moem, čtyři sešity autory sebraných lidových pohádek, definitivní jazykově upravené a rozšířené vydání je z roku 1851 s poznámkovým aparátem od Moea. Pohádky jsou napsány ve spisovném jazyce, ale zároveň se autoři snažili, aby vyprávění mělo blízko k lidovým dialektům. Kritické ohlasy byly zpočátku poněkud rozpačité, ale po uznání v zahraničí (například Jacopem Grimmem nebo Carlem Augustem Hagbergem) i domácí kritikové začali knihu chválit.
Norske Huldre-Eventyr og Folkesagn (1845-1848, Norské pohádky o huldrách a pověsti), Asbjørnsenova samostatná dvoudílná kniha pohádek a pověstí.
Folke-Eventyr (1871, Národní pohádky), Asbjørnsenova samostatná pohádková kniha s příspěvky z cest a záznamů od Moea, které mu Moe nezištně předal.
Vědecké a další spisy
Naturhistorie for Ungdommen (1838-1849, Přírodopis pro mládež), 6 bohatě ilustrovaných svazků.[8]
Kortfattet Naturlære til Brug for Almuen og ved Undervisning i Skolerne (1841. Stručný přírodopis pro potřebu prostého lidu a pro vyučování ve školách),
Om Skovene og om et ordnet Skovbrug i Norge (1855, O lesích a řádném lesním hospodářství v Norsku)
Om Myrdyrkning (1856, O kultivaci rašelinišť).
Fødemidlernes Opbevaring i Land og By (1860, Skladování potravin na venkově i ve městě).
Fornuftigt Madstel (1864, Rozumná příprava jídla, kuchařská kniha obsahující i návody jak vést hospodárně domácnost. Vydáno pod pseudonymem Clemens Bonifacius.
Torv og Torvdrift (1868, Rašelina a rašelinářství).
Sjuende far i huset (1966, Sedmý hospodář v domě), norský pohádkový krátký animovaný film, režie Ivo Caprino.
Gutten som kappåt med trollet (1967, Chlapec, který bojoval s trollem), norský pohádkový krátký animovaný film, režie Ivo Caprino
Jackanory, anglickýtelevizní seriál z let 1965-1966, ve kterém známě osobnosti čtou pohádkové příběhy pro děti. Ze 3015 patnáctiminutových epizod je 13 podle norských lidových pohádek.
Prinsessen i Eventyrriket (2001-2004, Princezna v říši pohádek), norský televizní pořad, ve kterém norská princezna Marta Louisa čte na Vánoce norské lidové pohádky.[9]
-0001.jpg)
_b_161.jpg)
.svg){kind=small}
-inset-Asbjornsen-photo-autograph.jpg){kind=small}
