Projekt 659 / třída Echo I
Ponorka třídy Echo II
Obecné informace
Uživatel	Sovětské námořnictvo
Typ	jaderná ponorka
Lodě	34
Uvedení do služby	1960–1967
Osud	vyřazeny v 90. letech
Předchůdce	Projekt 613 / Whiskey Long Bin
Nástupce	Projekt 651 / Juliett
Technické údaje Projekt 659 / Echo I
Výtlak	3731 t (na hladině) 4920 t (pod hladinou)
Délka	111 m
Šířka	9,2 m
Ponor	7,6 m
Pohon	2 reaktory, 2 turbíny
Rychlost	15 uzlů (na hladině) 24 uzlů (pod hladinou)
Posádka	120
Výzbroj	4× 533mm torpédomet 4× 406mm torpédomet 6× P-5D
Technické údaje Projekt 675 / Echo II
Výtlak	4500 t (na hladině) 5670 t (pod hladinou)
Délka	115 m
Šířka	9,3 m
Ponor	7,1 m
Pohon	2 reaktory, 2 turbíny
Rychlost	15 uzlů (na hladině) 23 uzlů (pod hladinou)
Posádka	137
Výzbroj	4× 533mm torpédomet 2× 406mm torpédomet 8× P-5D

Projekt 659 (v kódu NATO třída Echo I) byla třída ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Byly to první sovětské ponorky od počátku konstruované jako nosiče letounových střel. Byly původně určeny k provádění jaderných úderů na pozemní cíle, po rozšíření ponorek nesoucích balistické rakety již spíše k napadání hladinových lodí. Všechny postavené ponorky již byly vyřazeny.

Celkem bylo ve dvou skupinách postaveno 34 ponorek této třídy. Ponorky první verze Projekt 659 (Echo I) byly do služby zařazeny v letech 1960–1962 v počtu pěti kusů. Během 70. let již pro jaderné útoky plně postačovaly ponorky s balistickými raketami a třída Echo I byla přestavěna na stíhací ponorky Projektu 659T, ze kterých byly letounové střely odstraněny. ^[1] Vyřazeny byly do roku 1991.

Na první sérii navázaly ponorky Projektu 675 (Echo II) se zesílenou výzbrojí. Do služby byly zařazeny v letech 1962–1967 v počtu 29 kusů. Z toho 16 jednotek bylo postaveno v Severodvinsku a 13 jednotek v Komsomolsku. V roce 1992 bylo v aktivní službě ještě 15 ponorek Echo II. Později ale byly vyřazeny.

Konstrukce ponorek vycházela z ponorek Projektu 627, ze kterých byl přejat i pohonný systém. Ponorky nesly čtyři příďové 533mm torpédomety pro klasická torpéda a čtyři záďové 406mm torpédomety pro torpéda s akustickým samonavedením. V horní palubě ponorek byly zapuštěny manévrující letounové střely, které bylo možné vypustit pouze při plavbě na hladině. Před výstřelem se odpalovací trubice vzklopily pod úhlem 15°. Ponorky verze Echo I nesly šest střel P-5D (v kódu NATO SS-N-3 Shaddock) s jadernou hlavicí, zatímco verze Echo II nesla osm střel P-6 (v kódu NATO SS-N-3A Shaddock) s dosahem 460 km a konvenční hlavicí. V 80. letech bylo deset ponorek Echo II přezbrojeno osmi protilodními střelami Bazalt (v kódu SS-N-12 Sandbox). Ponorky musely zůstat na hladině i po vypuštění svých střel, protože zajišťovaly jejich navádění.

Pohonný systém tvořily dva tlakovodní jaderné reaktory a dvě turbíny, roztáčející dva čtyřlisté lodní šrouby (verze Echo II měla šrouby pětilisté). Nejvyšší rychlost byla 15 uzlů na hladině a 23 uzlů pod hladinou.

• MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208. 
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 659 na Wikimedia Commons
• Nuclear-powered cruise missile submarines - Project 659 [online]. russianships.info [cit. 2015-05-17]. Dostupné online. (anglicky)