Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy
Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy (Charlotte: A Tri-Coloured Play with Music) je opera Aleše Březiny na libreto Alona Nashmana. Námětem libreta je život a dílo německé židovské malířky Charlotte Salomon, která byla jednou z obětí zavražděných v koncentračním táboře Auschwitz. Autor označuje operu jako komorní operní muzikál, protože obsahuje i kabaretní a operetní scény. Opera trvá přibližně hodinu a půl.[1] Inscenační historieKoncertní provedení opery bylo uvedeno v premiéře dne 1. června 2017 v The Isabel Bader Centre for the Performing Arts, Kingston, Ontario, Kanada v nastudování souboru Theaturtle.[2] Scénická verze byla uvedena v rámci festivalu Luminato ve dnech 16. – 18. června 2017.[3] Opera byla dále uvedena ve dnech 30. června – 2. července 2017 na Design Festivalu v Taipei, Taiwan[4] Záznam této verze opery je dostupný na internetu.[5] Druhá verze opery byla uvedena o rok později stejným souborem.[6] Členy inscenačního týmu byli: Scénografie a režie: Pamela Howard, hudební nastudování: Peter Tiefenbach, světelný design: Patrick Lavender, pohybová režie: Marie-Josée Chartier, produkce: Kaitlin Hickey.[7] Po premiéře v kanadském Torontu na scéně divadla Hart House Theatre dne 1. června 2019 následovalo světové turné:[8]
Osoby a obsazení při premiéřeZpěváci
Hudebníci
Stručný děj dílaPrologL'Hermitage, Villefranche-sur-Mer, Francie 1942. Charlotte maluje svůj berlínský život podle vzpomínek. Ze zadní části jeviště vytupijí postavy jejího života jako na divadle, pomalu procházejí průsvitnou oponou a jsou představováni jeden po druhém. Scéna 1 (Vánoční stromeček)Byt Kannových, Berlín 1925. Charlotte je 8 let. V bytě Kannových se odehrává typická vánoční oslava s hosty, kteří jsou překvapeni vánočním stromkem v židovské rodině. Charlottina matka Franciska je nešťastná. Předpovídá svou sebevraždu a Cherlotte věří, že se její matka stane andělem v nebi. Scéna 2 (Tak tomu se tedy říká život)Krematorium / byt Kannových, Berlín 1926. Charlottina matka Franciska spáchala sebevraždu, ale Charlottě, které je nyní 9 let řekli, že matka zemřela „na chřipku“. Charlotte a její prarodiče jsou doma, zatímco její otec a ostatní muži jsou v krematoriu. Charlotte píše dopis své matce v nebi, ale matka neodpovídá. Scéna 3 (Daberlohnova noční můra)Daberlohnův pokojík u nádraží, Berlín 1927. Daberlohn zpívá o svých zkušenostech v zákopech první světové války, jak překonal své zoufalství a rozhodl se stát učitelem zpěvu. Scéna 4 (Carmen)Jeviště Státní opery Berlín. Lóže. 1927. Charlotte s otcem dostanou prominentní místa v operním jevišti. Charlotte je poprvé v opeře a poprvé se setkává s otcovou novou partnerkou Paulinkou Bimbam. Zpívá Carmen. Opera má veliký úspěch. Daberlohn sedí na levném sedadle a je Paulinkou unešen. Albert a Charlotte čekají, až se Paulinka vrátí z jeviště, aby se s nimi setkala. Stali se rodinou! Scéna 5 (Obdiv)Apartmá u Bimbam-Kannových, Berlín 1930. Paulinka a Albert se objímají na pohovce a netuší, že je Charlotte sleduje. Paulinka dává Charlotte gramofonovou desku se svou nahrávkou Schubertovy písně „Der Wegweiser“. Charlotte, které je nyní 13 let, intenzivně poslouchá. Charlotte, Albert a Daberlohn zpívají o svém obdivu k Paulince. Scéna 6 (Zdivočelé šílenství)Nemocnice, kancelář, Řím: Vatikán, byt Kannových, Umělecká škola 1933. Doktor Albert Kann je propuštěn z nemocnicie. Paulinka žádá ministra propagandy o povolení k vytvoření židovského divadla. Charlottini prarodiče navštívili Řím a papež se ptá "co tady dělají všichni ti Židé?" Charlotte je nyní 16 let, Pozoruje z okna davy podporující nacistickou stranu a závidí jim jejich "nedostatek pochyb". Sama se odmítá vrátit do školy a chce se přihlásit na uměleckou školu. Paulinka ji vezme na schůzku s ředitelem umělecké školy Herr Schmidtem. Scéna 7 (Barbara)Akademie umění, Berlín 1934. Charlotte, které je nyní 17 let, se na Akademii spřátelí s Barbarou, ideální árijskýou dívkou, která stojí modelem při hodinách figurální kresby. Od Barbary se Charlotte dozvídá podrobnosti o sexu a lásce. Scéna 8 (Vox Humana)Byt u Bimbam-Kannů, Berlín 1936. Daberlohn přichází do bytu Bimbam-Kannových s doporučujícím dopisem a rukopisem svých hlasových teorií. Daberlohn zaujme Paulinku a sní o tom, jak ji svede pomocí písně. (BIST DU BEI MIR) Charlotte, které je nyní 20 let, sleduje Daberlohna a svoji matku a tajně je kreslí. Scéna 9 (Smrt a dívka)Venkovní kavárna, Berlín 1937. Daberlohn sedí před kavárnou a čte noviny plné zlověstných titulků o bojkotu židovských podniků. Všimne si Charlotty, která jde kolem, a vyzývá ji, aby se k němu připojila. prohlíží si její kresby, včetně svého nedokončeného portrétu. Lichotí jí a žádá, aby mu „půjčila“ dvě své kresby. Charlotte mu je dává a představuje si, že by se do ní Daberlohn mohl zamilovat. Scéna 10 (Trojúhelník)Salón u Bimbam-Kannů, Berlín listopad 1938. Daberlohn studuje s Paulinkou roli Gluckova Orfea. Ukazuje Paulince Charlottiny obrazy, aby ilustroval Paulinkovu myšlenku, že se umělec musí zabývat životem i smrtí. Paulinka obrazy odmítá jako dětinské. Obě ženy obviňují Daberlohna, že je pokrytec. Albert doprovází Paulinku na zastávku, a ta ho nabádá, aby se „dobře staral o naši Charlottu.“ Scéna 11 (Louka plná pryskyřníků. Kristallnacht)Byt, listopad 1938. Daberlohn zůstal sám s Charlotte. Vypráví jí o tajemství lidského dotyku a vede ji do její ložnice. Objímají se na její posteli, když v tom se z ulice ozývají zvuky křišťálové noci. Scéna 12 (Zatčení)Salón u Bimbam-Kannů, 4 dny poté, 1938. Birgit vtrhne zvenku a řekne Paulince, že Albert byl v nemocnici nacisty zatčen. Paulinka se rozhodne jednat okamžitě. Jde na policejní stanici, kde vede protest žen zatčených mužů. Scéna 13 (Kočka a myš)Kancelář Ministra propagandy 1938. Paulinka si vymůže audianci u ministra propagandy. V duetu prosí o propuštění Alberts, a využívá své slávy, krásy a hlasu. Je nucena souhlasit s požadavky ministra na oplátku za Albertovo propuštění. Scéna 14 (Návrat domů)Apartmá u Bimbam-Kannů, začátek 1939. Albert podpírán Paulinkou se vrací z koncentračního tábora do svého bytu. Albert vypráví o pobytu v táboře, má zničené ruce a asi se již nikdy nebude moci věnovat chirurgii. Rodiče rozhodují, že Charlotte musí odjet ke svým prarodičům, kteří žijí na jihu Francie. Charlotte nechce odjet. Charlotte a Paulinka se hádají a Charlotte Paulince připomíná, že není její skutečnou matkou. Paulinka nařídí Birgit, aby okamžitě zabalila Charlotte kufr. Scéna 15 (Slavnostní večeře)Byt u Bimbam-Kannů, zkraje 1939. Přátelé rodiny Bimbam-Kannovi, včetně Daberlohna, se účastní večeře na rozloučenou u Kannů. Všichni popisují, kam odcházejí z Německa. Charlotteiny kufry jsou zabaleny vedle její postele. Je rozrušená a dychtivě se dívá na Daberlohna v naději, že ji může zachránit. Scéna 16 (Sbohem)Berlínské nádraží 1939. Všichni jsou na nádraží a loučí se s přáteli a rodinou. Albert a Paulinka dávají Charlotte podslední praktické rady. Charlotte ale vyhlíží Daberlohana. Zpívá mu árii na rozloučenou, když v tom se Daberlohn objeví. Na rozloučenou zpívá, že „nikdy nezapomenu a v tebe věřím.“ Scéna 17 (Villefranche)l'Hermitage, Villefranche sur-Mer, Francie 1939–1940. Vypukla válka. Již tak napjatý vztah mezi dědečkem a babičkou se přítomnost Charlotty zhoršuje. Babička onemocní a odmítá pohodlí, které Charlotte nabízí. Nakonec spáchá sebevraždu. Scéna 18 (Odhalení)Villefranche sur-Mer, Francie 1940. Dědeček a Charlotte pohřbili babičku v mělkém hrobě. Dědeček odhalil Charlotte pravdu o řadě sebevražd mezi ženami v Charlottině rodině. Navrhuje, aby spolu nyní spali. Charlotte se rozhodne otrávit ho a přizná se k tomuto skutku v dopisu Daberlohnovi. EpilogU moře, Villefranche sur-Mer, Francie 1942. Sama Charlotte nyní čelí dědictví sebevraždy. Sní o Daberlohnovi a pamatuje si jeho povzbuzující slova. Když si všimne krásy kolem sebe, rozhodne se vymalovat svůj život podle paměti a znovu oživit osoby svého života. Nakonec zabalí své obrazy do balíku a nabídne je publiku a řekne: „Postarejte se o ně dobře, je to celý můj život.“ KONEC Hudební citaceCharlotte Salomon ve svém díle Život? nebo divadlo? (Leben? oder Theater?) odkazuje v textových komentářích k obrazům na řadu hudebních skladeb a písní. Aleš Březina použil hudební citace některých z nich:
V opeře jsou použity citace z dalších děl:
Jiné zpracování námětuOperu na námět života a díla této umělkyně s názvem Charlotte Salomon složil Marc-André Dalbavie na libreto Barbary Honigmann v roce 2014. Opera měla premiéru na Salzburckém festivalu dne 28. července 2014 pod taktovkou Luc Bondyho. Představení bylo přenášeno rakouskou rozhlasovou stanicí Ö1 v přímém přenosu.[14] OdkazyReference
Externí odkazy
Information related to Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy |